Druhý pohled z 26.3.: O kritériích dobra

Na univerzitě Dartmouthu naprogramovali vlastní umělou inteligenci, která je k dispozici jen tamním studentům a radí jim ve věcech životního stylu. Nejzajímavější na tom je, podle čeho je vytvářena a vylepšována: podle takových kritérií, jako je to, zda studenti sportují, zda mají dost kontaktů s živými lidmi, zda netrpí depresemi či úzkostmi apod. Produkt je laděn tak, aby se uživatelům dobře dařilo.

Zkuste si představit, že by například algoritmy Facebooku či Twitteru byly laděny tak, aby uživatelé měli co nejlepší život. Jak dobře by bylo na světě! Jenže tak to samozřejmě není. Algoritmy jsou laděny tak, aby uživatelé utratili co nejvíce peněz – bez ohledu na to, jaký to bude mít dopad na jejich psychiku. Totéž platí o online hrách.

V devadesátých letech nám tlačili do hlavy imbecilní poučku, že zisk je měřítkem užitečnosti a že když je nějaká aktivita zisková, je to důkaz, že pomáhá. Dodnes mi není jasné, jak jsme mohli něčemu tak šíleně hloupému věřit. Vždyť existuje tolik protipříkladů! Ale tehdy nám to připadalo úplně samozřejmé. A říkali to všichni. Ve skutečnosti je tomu tak, že některé prospěšné věci mohou být velmi ziskové, nicméně není pravidlem, že by to spolu nutně souviselo.