Druhý pohled z 27.10.: Zbytečná ideologie

Konzervatismus prošel podobným vývojem jako ostatní moderní ideologie. A prochází nadále. Poslední zlom proběhl někdy kolem roku 2000, kdy už bylo celkem jasné, že neoliberální reformy 70. a 80. let byly jedním obrovským průšvihem. Ano, právě ti politici, kteří věřili v konzervativní hodnoty, prosadili ekonomické změny, které zničily národní hospodářství jejich vlastních zemí a zasadily také naprosto zdrcující úder konzervativnímu životnímu stylu a konzervativnímu pohledu na svět.

Co s tím? Přiznat, že se ti velcí mužové a žena katastrofálně mýlili? Nebo začít vytvářet fantazijní příběhy, které vysvětlí, že to, co následovalo po osmdesátkách, nebylo jejich důsledkem, nýbrž mělo úplně jiné příčiny. A že tudíž Thatcherová, Reagan (a u nás Klaus) za nic nemohou. Část těch fantazijních příběhů se týká domnělého spiknutí univerzitních intelektuálů a zfetovaných aktivistek. Další se zaměřují na domnělou amorálnost většiny obyvatel západních zemí, nad  kterou se dá hořekovat neomezeně dlouho.

Problém je v tom, že když vás přestane zajímat, jak se věci mají doopravdy a zaměříte se na obhajobu čehokoliv, těžko můžete produkovat myšlenky, které by jakkoliv přispívaly k řešení problémů.

Aby nedošlo k mýlce. Rozhodně neprognózuji konec konzervativního myšlení.
Děje se pouze to, že jedna konkrétní verze konzervatismu se stává neplodnou, rigidní a zbytečnou.