Druhý pohled z 27.11.: O Hamplově analytické metodě

Občas se od čtenářů dozvídám, proč Druhý pohled čtou. Občas proto, aby se dozvěděli nějakou zajímavou informaci, která se v českém tisku ani na českém internetu nedá najít. Ale častěji kvůli myšlení. A to především kvůli vlastnímu myšlení. Snažíme se předkládat jiné myšlenkové postupy než 99% českých komentátorů, umožňuji čtenářům, aby mé pochody detailně sledovali a doufám, že to prospěje výkonnosti mozku, růstu moudrosti a dokonce je s tím spojena určitá šance za zvýšení životního štěstí.

Myšlenkové pochody jsou založeny na následujícím schématu:

• Pozorujeme sled společenských událostí a snažíme se uhodnout a jednoznačně formulovat zákonitosti, které se v těch událostech projevují. Samozřejmě, ze samotných událostí nic nevyplývá. Jsou to naše mozky, které do nich vkládají pravidelnosti a zákonitosti. A ty mozky jsou zároveň ovlivněny našimi předsudky a sklony, ale tím, co čteme nebo na nás jinak působí. Pro jiného člověka tedy mohou ze stejných událostí vyplývat jiné zákonitosti.
• Na základě takto formulovaných zákonitostí se snažím odhadovat, jaké další události se vyskytnou. Připomínám, že prognózy budoucnosti nemohou být formulovány stylem „určitě se stane“ (takové prognózy jsou v principu nemožné). Nejlepší formulace by byla vyjádřena v procentech, ale uspokojivé je alespoň „nejspíš dojde k tomuto“ nebo „s vysokou pravděpodobností se stane.“
• Dále pozorujeme realitu a kontrolujeme. Když se prognózy, co se „velmi pravděpodobně“ stane, neplní, tak prostě zahodíme dosavadní pravidlo a nahradíme jej lepším.

To je to, co je vznešeně říká „vědecká metoda“ nebo prostě racionalita.

Klíčové přitom není mít správně popsány všechny společenské zákonitosti. Důležitější je, aby si hlava na takový postup zvykla, protože je to zatím nejlepší používání lidského mozku, jaké se v dějinách objevilo. A hodí se nejen při společenských debatách.