Druhý pohled z 27.4.: O církvi a národním státu

Odpověď na otázku neČT24 ohledně církevního sporu v Moldávii

„Neznám detaily tamního církevního sporu, nicméně ze samotné koncepce suverénního národního státu nutně vyplývá, že stát nemůže umožnit jiným velkým a mocným organizacím, aby na jeho území působily bez jakéhokoliv kontroly. V podstatě celé evropské dějiny jsou bojem proti papežství za suverenitu národních států. 

Jak to může v opačném případě dopadnout, to ukazuje odstrašující příklad České republiky, kde sorosovské mocenské struktury a tělesa financovaná jinými vládami nejenže volně působí, ale postupně převzaly velkou část politické moci. Je zcela v logice tohoto vývoje, že  Česká republika uzavřela s Vatikánem něco na způsob okupační smlouvy, která vatikánským zástupcům umožňuje ignorovat národní zákony a dokonce zakládá povinnost vlády tyto aktivity financovat. Z původně samostatného státu se tak stáváme vlastně jen územím, kde se střetávají nejrůznější nadnárodní struktury. 

Moldavská vláda jedná správně, když trvá na své svrchovanosti i nad církvemi. Současná vláda se nám nemusí líbit, ale ten princip se bude hodit v budoucnu.“

Neznamená to ale hrozbu pro občanské svobody? Obávám se, že narážíme na velmi rozšířený, nicméně naprosto mylný názor, že napětí mezi státem a církví podporovalo svobodu (protože ani stát ani církev neměla absolutní moc). Ve skutečnosti ale v dobách tohoto mocenského rozdělení nemůžeme o žádné svobodě mluvit. Navzdory rozdělení moci byli lidé zabíjeni, mučeni, upalováni, prodáváni do otroctví, uvrhováni do nevolnictví a neměli žádné zastání. Až teprve poté, co se národní stát stal absolutním neomezeným vládcem, začali občané získávat více svobody.