Druhý pohled z 27.5.: Mozky a civilizační pokrok

Patří to k moderní době. Na začátku to vypadalo hrozivě a teď se to ukazuje jako velice pozitivní. A sice to, že rozumíme sami sobě mnohem lépe, než sobě rozuměli lidé v minulosti. Odehrává se to minimálně ve dvou směrech.

Jednak je dnes viditelnější, co skrýváme před sebou navzájem, např. v oblasti sexuality, ale nejen tam. Tady je přínos sporný. Na jedné straně to umožňuje poprat se s vlastními sklony, případně s nimi různě pracovat, ale na straně druhé to může rozvracet společenský řád a legitimovat chování, které by legitimováno být nemělo.

Rozumíme také tomu, že křečovité potlačování určitých myšlenek je v nejlepším případě neúčinné. Že existují mnohem chytřejší způsoby, jak kontrolovat sám sebe.

Mnohem důležitější ale je, že máme možnost zjišťovat věci, které si buď nechceme přiznat, nebo – což je mnohem častější –  které mozek skrývá před vědomou částí mysli a k jejichž zakrytí používá mechanismy, které jsou dnes jednoznačně popsány. Víme například, že přijetí názoru a zdůvodnění tohoto názoru jsou oddělené procesy a že jen velmi vzácně je názor založen na racionálních argumentech (i když nám samotným to tak pokaždé připadá). Víme také, že náš mozek může zpracovávat informace a jednat podle nich, aniž bychom si to uvědomovali. Známe mechanismy, které mozek používá pro skrývání svých aktivit před vlastním majitelem.

Za tím je 100 let práce od naivního freudovského pohledu na podvědomí až současnou generaci psychologů a neurovědců, jejichž zjištění se dají popisovat pomocí teorií, jež mohou být testovány. To je spojeno se jmény jako Kahneman, Simler či Tetlock.

Mnozí nad tím asi mávnou rukou, ale ta znalost tady je.  Kdo chce, ten může rozumět tomu, co se děje v jeho mozku. Může vidět do postupů a motivací, které probíhají v jeho hlavě. Může se je snažit ovládat. Je to lepší pro naše vztahy i lepší pro naši možnost vést šťastný život. Může to být lepší i pro naši morálku. Ta šance nemusí být využita, ale prostor tady nesporně je.