Druhý pohled z 28.12.: O mechanismu politické destrukce

Zabývali jsme se tu dlouhodobým trendem, kdy politici napříč politickým spektrem jsou výrazně radikálnější než většina jejich voličů. Je to dáno tím, že poměry uvnitř politických stran určují zfanatizovaní aktivisté, kteří proti umírněným politikům útočí jakožto proti zrádcům, nespolehlivým, odpadlíkům atd. Výsledkem je politické schéma, kde chybí střed (odpovídající třeba nové straně hejtmana Kuby) a kdy proti sobě stojí dvě party neschopné najít společnou řeč.

Paradoxně to brzdí prosazování politických programů, protože na klíčová místa se dostávají ti, kdo produkují nejradikálnější hesla (aniž by měli představu, co vlastně chtějí dělat) - namísto těch inteligentnějších, s rozhledem, schopných vyjednávat a sledovat složitější strategii.

Zabývali jsme se také tím, že ty radikální postoje zvyšují riziko depresí a dalších psychických problémů. Nejmarkantnější je to u mladých liberálek, ale do určité míry to postihuje všechny.

Další díl do skládačky přidává série psychologických výzkumů, jejichž výsledky byly publikovány v Journal of Experimental Social Psychology a které ukazují, jak do toho zapadá prožívání osobní identity. Tím je myšlen obraz o sobě samém, který si budujeme a pečlivě chráníme.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.