Druhý pohled z 28.3.: Pracovitost mládeže

Jean Twengeová publikovala text, v němž shrnula některé výzkumy o tom, jak se mění vztah mladých k práci.

Vlastně o tom čteme skoro pořád. Jak jsou pohodlní, líní, neukáznění. A jak to vlastně nevadí. Svým způsobem je to pochopitelné. Před generací či dvěma byl svět nastaven tak, že když budeš pořádně pracovat, budeš mít dobrý život. Takže když jsem v korporaci dělal dvanáctky (se všemi dopady na život, jaké to může mít), stačilo to na slušné zajištění pětičlenné rodiny a ještě jsme zaplatili dům, jaký je pro mladší generace nejen nedostupný, ale nemyslitelný. To se změnilo.

Dnešní nabídka zní: Když budeš pořádně pracovat, možná si vyděláš na byt o 16 metrech čtverečních (ovšem s tím, že ho budeš celý život splácet) nebo na pokoj ve sdíleném bytě. Tak se zařídili podle toho. Proč by se měli snažit?

Připomínám, že se to netýká celé mladé generace, nýbrž jen části mladých byrokratů (tzv. manažerů). Mladé dělnictvo se nezdá být jiné než předchozí generace. A hodně pracovité lidi najdete i mezi mladými byrokraty. Jenom jich je méně než v předchozí generaci.

Twengeová si ale všimla i dalších věcí.

Za prvé: pracovní morálka postupně klesala, ale od krize let 2008–2010 začala rychle stoupat, takže někdy kolem roku 2020 dorovnala situaci z 90. let. Prudký zlom směrem dolů přišel až někdy v letech 2021–2022. (data z USA)

Za druhé: nejsou to jen mladí. Přibližně ve stejné době razantně klesla ochota pracovat i u starších lidí.

Za třetí (a to je nejzajímavější): stejně razantně zmizelo to, že velkou část lidí jejich práce prostě bavila (bez ohledu na peníze). Už je nebaví a už ani nechtějí, aby je bavila.

Takže to spíš působí dojmem, jako by lidé na Západě ztratili životní energii či radost ze života. Ne všichni, ale tolik, aby to změnilo charakter společností.