Druhý pohled z 29.11.: Argentinský výprodej

Prezident Milei byl nejdřív hrdinou pravice a pak se o něm přestalo psát. Přitom právě teď je to nejzajímavější. Hodně se píše o tom, že je Argentina je chudý a zkorumpovaný stát (před Mileiem i za jeho vlády), ale málo o tom, že by mohla patřit k nejbohatším státům na světě. A to proto, že má jedny z největších zásob lithia a mědi, tedy přesně těch surovin, které jsou životně důležité pro nejrychleji se rozvíjející odvětví. Tedy, přesněji řečeno, měla.

V těchto dnech je totiž před podpisem mezistátní smlouva, která americkým korporacím poskytuje „férový přístup“ ke všem těmto surovinám. Základní memorandum již prezident Milei podepsal, teď se ladí detailní formulace. V praxi to znamená, že těžební společnosti z jiných zemí se k argentinským surovinám nedostanou a případné argentinské firmy by mohly těžit pouze tehdy, pokud by dokázaly těm globálním gigantům rovnocenně konkurovat. V již zveřejněném textu smlouvy se Argentina výslovně zavazuje, že nebude své firmy podporovat (jestli formulaci dobře rozumím, nesmí ani zřizovat státní těžební podniky).

Prezident Milei tedy prodal veškeré argentinské nerostné bohatství. A co za to dostal? Dostal za to půjčku 20 miliard dolarů od americké vlády. Tu půjčku bude muset Argentina vracet i s příslušnými úroky, nicméně umožnila Mileimu vyhrát další volby.

Je to šokující? Jak pro koho. Čtenáři vědí, že jsem před Mileiem varoval od prvního okamžiku, kdy ten podvodník pobíhal s motorovou pilou. Kdo se nenechal zmást reklamními kampaněmi, tomu muselo být jasné, že celá jeho „ekonomická reforma“ je jen obrovská rozkrádačka.

Zvláště pikantní je to pro SPD, která celý svůj ekonomický program svěřila Mileiho obdivovatelům.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.