Druhý pohled z 29.7.: Mezi uměním a hazardním průmyslem

Na serveru After Babel  (provozuje jej sociální psycholog Jonathan Haidt) vyšel hodně zajímavý analytický text o odvětví počítačových her, resp. o tom, jak poslední generace těchto her působí na lidské mozky. Jsou to všechny ty negativní věci, které čteme o sociálních sítích, ale v mnohem větším měřítku. Hry od začátku vyvíjené s cílem připoutat uživatele (tedy vyvolat závislost), obejít bezpečnostní mechanismy lidského mozku, v případě dětí obejít rodičovskou kontrolu a aktivovat v mozku takové okruhy, které vás přinutí koupit něco, o co vůbec nestojíte. Pokud to vyvolá všechny možné patologie a poškození mozku, je to tvůrcům hry lhostejné. Jsou placeni podle toho, kolik utrácíte. Nikoliv podle toho, jak vám to prospívá. Není divu, že hodně herních vývojářů zakazuje svým dětem takové věci hrát.

Není tak důležité, zda tam běhají elfové nebo jezdí tanky. Tyhle postupy využívají všichni stejně.

Odjakživa tomu bylo tak, že v téměř každém oboru se vyskytovali šejdíři, kteří se vás snažili okrást nebo vám prodat něco, co nepotřebujete. Jenže tyhle praktiky se děly v oborech, kde byl zároveň poskytován nějaký užitečný produkt. Bylo to promícháno. Jenže v počítačových hrách žádný užitečný produkt není. Tam je jenom to šejdířství.

Občas slyšíme, že online počítačové hry bystří mozek. Jenže to platí jen při velmi střídmém hraní (do hodiny denně) a navíc to bylo měřeno na starších typech her, které nebyly tak návykové (a které by se na dnešním trhu neprosadily).

V evropských dějinách takovou návykovou věc bez užitečného produktu známe – hazard. Naučili jsme se, že úplný zákaz by uvolnil cestu ještě horším věcem, ale uvědomujeme si, že se jedná o hodně specifickou oblast a že musíme brát ohled na specifické skupiny.

U počítačových her tohle vědomí zatím chybí. Ještě se tím vychloubáme.

To není proti Kingdom Come. Je to obecný problém odvětví.