Druhý pohled z 29.7.: Smrt dějin
Tak jako konzervativní esejí loňského roku byla Velká feminizace, tou letošní je Smrt dějin od Nialla Fergusona (neplést s Fukuyamovým Koncem dějin). Během následujících dnů proberu některé nejzajímavější reakce. Dnes moje poznámka k základnímu probíranému problému.
Tématem eseje je masivní nástup antisemitismu, jaký západní svět nezažil od konce druhé světové války a o jakém se ještě před pár lety předpokládalo, že se už nikdy nemůže vrátit. Jeden proud antisemitismu přichází od muslimských komunit, druhý proud od progresivistických intelektuálů a teď je tu třetí antisemitismus – od antiglobalistické „alternativy“. Není přehnané tvrdit, že antisemitismus je v tuto chvíli snad to jediné, co na Západě spojuje lidi naprosto rozdílných politických názorů.
V lehčích případech jde jen o kritiku „sionistů“ a státu Izrael či vtipy o pejzatých, v radikálnějších případech se otevřeně mluví o obdivu k Adolfu Hitlerovi, volá se po zabíjení Židů či po jejich násilném vystěhování do Izraele. To poslední spojuje lidi na Západě s Hamásem, ten taky často jásá nad sestěhováním Židů na jediné místo, kde prý mohou být snadněji vyhlazeni. Niall Ferguson jakožto konzervativní historik vyjadřuje zděšení nad rozpadem základních představ o dobru a zlu, které byly pro západní lidi určující. Jak píše, věřil, že se to vrátit nemůže. Přesto se to vrátilo. S jakou snadností!
Niall Ferguson to připisuje algoritmům sociálních sítí. Možná to určitou roli hraje. Nicméně nabízím jiné vysvětlení nového pravicového antisemitismu, který nabírá takovou sílu, že prohodit občas něco protižidovského je nutnou podmínkou, aby se člověk mohl stát republikánským prezidentským kandidátem. U Demokratů to platí už dlouho, tam to není nic nového.
Nový pravicový antisemitismus není otázkou něčeho nového, nýbrž otázkou toho, co chybí. Není nijak divné, že když je klukovi sedmnáct a chce být hrozně drsný a ukázat, že nic pro něj není dost temného a neplatí pro něj žádné tabu, začne vykřikovat cosi o obdivu k Adolfu Hitlerovi. V pětadvaceti se už za to stydí. Tohle je neškodné ve světě, kde existuje funkční vládnoucí skupina, jejíž členové cítí odpovědnost. Ale co když takoví lidé chybí? Tedy, pár lidí s pocitem odpovědnosti tu je. Jeden Elon Musk, jeden Peter Thiel, pár podivínů a blížíme se konci seznamu.
Takže výkřik, který měl zůstat okrajovým a který nenarazil na očekávaný odpor, přestává být rebelským a stává se mainstreamem. Velcí moderátoři řeší sledovanost, politici hlasy a jakákoliv pitomost se může šířit. Jakmile se začne šířit, další a další skupiny zjišťují, že se na tom dá vydělat, a trend urychlují. Vůbec bych se nedivil, kdyby na tomhle antisemitismu vydělávali také newyorští a kalifornští Židé.
Různé konspirační teorie říkají, že svět je ovládán tajnou skupinou s obrovským vlivem. Kéž by tomu tak bylo! Kéž by se takoví lidé objevili a začali jednat! Bylo by to nekonečně lepší než auto bez řidiče.
Když jsem byl ještě aktivní v politice, jeden mladý stoupenec s nedokončeným základním vzděláním mi nadšeně ukazoval projev Adolfa Hitlera (měl ho v telefonu). Netuším, kdo to vyrobil, ale kvalitně titulkovaný projev se prolínal s obrázky idylického života blonďatých lidí a migrační vlny z roku 2015. Samozřejmě jsem ho napomenul. Základní smysl pro odpovědnost přece říká, že určité věci nemůžeme trpět. I za cenu rizika, že přijdeme o stoupence. Ale to je asi dinosauří postoj.