Druhý pohled z 3.1.: V Íránu jako obvykle

Íránem opět cloumá vlna demonstrací proti režimu ajátolláhů. Tentokrát neprotestují jen studenti a intelektuálové, ale také řemeslníci a drobní obchodníci. Novinové zprávy hovoří o nepokojích ve 30 největších městech s účastí desetitisíců lidí, což je ve 100milionové zemi naprosto zanedbatelné. Přesto to určitou změnu ukazuje.

A sice tu, že režim není schopen vlny protestů účinně potlačovat. Staly se vlastně jeho součástí. Začalo být normální, že v Iránu je každý rok nebo dokonce každých pár měsíců vlna protivládních nepokojů a vláda se s tím zjevně smířila. Ty nepokoje odezní, budou nějaká zatýkání a nejspíš nějaké popravy, ale za krátký čas to vypukne znovu. Vládnoucí moc není schopna ani účinně zastrašovat ani zabránit v organizování nepokojů.

Je to vlastně normální i pro zbytek světa. Už z toho nejsou titulky ve světovém tisku. V Íránu mají zase demonstrace, jak jinak.

To ještě neznamená konec tamního režimu, ale čím je režim slabší, tím vyšší šance, že se zformuje účinná opozice. A nepochybuji o tom, že ve světě je dnes dostatek hráčů ochotných podpořit iránskou opozici finančně i jinak. Dnes není koho podporovat. Ale za pár let?

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.