Druhý pohled z 23.3.: O úsporách a národním hospodářství

Představte si, že dostanete na starost podnik v mizerném stavu. Zařízení zastaralé a neudržované, lidé demotivovaní, zákazníci naštvaní, všude zmatek… První, co vás napadne, že to bude chtít spoustu peněz. Možná si budete muset půjčit, ale musíte hodně uvážlivě. Možná na čas zaplatíte dražšího manažera, určitě vás budou něco stát opravy strojů, renovovat budovy, najmout lepší lidi…

Kdyby někdo přišel se tím, že podnik zachrání úsporami, všichni by věděli, že se zbláznil. Úspory možná ano, ale k tomu, abyste ty ušetřené peníze mohli investovat do něčeho jiného. Nebo má možná někdo plán, jak ten velký podnik seškrtat do malého efektivního a ziskového.

V tomhle kontextu je zajímavé, jak někdo může věřit tomu, že by se národní hospodářství mohlo vyléčit úsporami. Ještě nikdy v dějinách se to nepodařilo. Teď Milei v Argentině tvrdí, že jemu to fungoval bude. Možná bude první v dějinách. Uvidíme.

Svým způsobem dávají mnohem větší smysl gigantické investiční akce, které neustále prosazuje evropská elita. Ty by skutečně mohly něco rozběhnout. Musí být ovšem splněna ještě jedna podmínka. Ty akce nemohou být naprosto nesmyslné.