Druhý pohled z 3.10.: Mezi harémovým a párovým životem

Je člověk určen k životu v párech nebo životu harémovému? Vypadá to, že je schopen obojího. Před 10 tisíci lety tomu nejspíš bylo tak, že děti rodila každá zdravá žena (pokud se dožila příslušného věku), ale potomky zplodil pouze jeden muž z 15. Tedy extrémní harémové uspořádání. To se postupně měnilo, až bylo ve dvacátém století téměř dosaženo stavu, kdy se každý mohl oženit a kdy platilo jeden muž – jedna žena. To bylo v době ekonomické nerovnosti tak nízké, jako nikdy v dosavadních dějinách.

S tím, jak nerovnosti opět rostou, plození dětí začíná být zase trochu víc harémové, jak jsme si to popsali v předchozích dnech. Někdo hodně dětí, někdo žádné děti. A když pro zjednodušení vynecháme sociální a etnické skupiny žijící převážně ze sociálních dávek, začíná opět platit větší bohatství – více manželek a více dětí. Rozdíl proti starým časům je ten, že ty manželky nejsou zároveň, ale v časové řadě.

A tak jako vždy platí, že jakmile se ta zvyklost jednou ustálí, občas toho využijí i ti, kdo bohatí nejsou, ale dokážou to předstírat nebo si to prostě nějak zařídit.

Když incelové začali před pár lety tvrdit, že příliš velká část žen pokukuje po malém procentu mužů a o ty obyčejné nemá zájem, možná si jen všimli nového trendu dříve než ostatní.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.