Druhý pohled z 3.11.: Už ani woke není, co bývalo

„Byla doba, kdy novináři z New York Times a akademici hromadně vyráželi na Twitter, aby se veřejně distancovali od právě zneuctěného kolegy — a přitom v duchu snili o tom, jak si vyzdobí jeho stůl, až po jeho vyhození díky twitterovému davu připadne jim,“ píše Laura Kennedyová.

To je podstata politické korektnosti. Nejen příšerné ideologie, ale taky smrtící konkurence. To sytí davový fanatismus.  Každý každého kontroluje, každý každého nahrává. Každý každého může obvinit, že nejde dost daleko. Odtud tlak na neustálou radikalizaci.

Všimněte si ale, že Kennedyová píše v minulém čase. Dnes je to komplikovanější, protože liberálních příležitostí ubývá a naopak se objevuje víc možností konzervativních nebo neutrálních. Když se dnes zapojíte do honu na politicky nekorektní čarodějnici příliš okatě, můžete si zavřít některé nové dveře. Ti chytřejší našlapují opatrněji.

U nás k takové změně nedošlo a není jisté, že k ní dojde (i když to je poměrně pravděpodobné). Všimněte si ale, že pod tak zásadní kauzou, jakou je Turkův twitter, není podepsáno novinářské eso, ale jakási husička, kterou tam mají od toho, aby podepisovala citlivé články. Kdyby na to přišlo, nebyl by problém ji obětovat.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.