Druhý pohled z 3.7.: Morální poučení z bitcoingate

Tak se zdá, že bitcoingate je za námi, a že to reputaci současné vlády mezi jejími příznivci nijak nepoškodilo. Ani to nesnížilo odhodlání volit vládní strany nebo je jinak podporovat. Kdo byl odpůrce vlády, ten se v tom ještě utvrdil. Kdo byl příznivcem vlády, ten se utvrdil v tom, že je třeba vládu podržet za každou cenu.

Zkusme si, čistě hypoteticky představit, něco ještě horšího. Je velmi těžké něco najít, ale když hodně napneme fantazii, třeba něco objevíme. Třeba tohle. Představme si, že by se provalilo, že někdo z ministrů unáší malé děti a pojídá je. Policie by  našla lednici plnou dětského masa. Sám ministr by při odhalení spáchal sebevraždu. Nebo aspoň daroval 10 tisíc korun na dětské domovy. Zbytek vlády by tvrdil, že o ničem neví, ale byly by nějaké indikace, že to prostě nemohli nevědět. Zničilo by to obraz členů vlády  v očích jejich příznivců? Můj odhad je, že nikoliv.

Že to zní naprosto absurdně? Stejně absurdně působila před pár lety představa, že česká vláda vypere peníze z obchodu s drogami, zbraněmi a nejspíš dalšími trestnými činy, které s tím souvisí, a že to bude pokládána za menší prohřešek (takové trochu horší špatné parkování).

Tím se dostáváme k tomu, co jsem popsal před pár dny. Pokud ten, kdo nějak jedná, také zároveň stanovuje pravidla morálního jednání, je jakýkoliv čin morální. Z principu nemůže existovat nic amorálního. Leda by sám pachatel něco za amorální prohlásil. To je nutný důsledek platónského ideálu splynutí vládnoucí oligarchie s třídou profesionálních intelektuálů.

Má stejné možnosti i protistrana? Nikoliv. Mediální a intelektuální převaha vládnoucí strany může znamenat, že opozice nemá plnou volnost vytváření vlastních pravidel. Tu možnost má jen nejradikálnější bublina a dává jí to sektářský nádech.

Nespokojte se s ořezanou verzí. Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete obstarat zde.