Druhý pohled z 5.2.: O čem se v kampaních nemluví

Často se setkáváme s kritikou, že někdo dělá po volbách něco úplně jiného, než sliboval před volbami. Jenže ono je tomu mnohem častěji tak, že se o velké části politického programu prostě nemluví.

Donedávna v tom vynikaly levicové strany. Přicházely s velmi rozumným ekonomickým programem: aby nedocházelo k prudkému zvyšování zisků několika korporací za cenu zchudnutí většiny obyvatel. Aby byla udržena průmyslová výroba a pracovní místa. Aby šlo více peněz do zdravotnictví a školství než na zbrojení. Až po volbách se voliči dozvídali, že k tomu byla přibalena masová muslimská migrace, zneužívání dětí LGBT skupinami, protibělošský rasismus apod.

Nebo momentálně v Argentině. Kdo by nechtěl zastavit klimatické šílenství a LGBT řádění. Jenže je k tomu jen tak mimochodem přibaleno vydrancování země nadnárodními korporacemi, zavírání fabrik, deindustrializace, masová nezaměstnanost, likvidace zbytků vzdělanosti…

Seznam příkladů by mohl dlouho pokračovat.

Zkrátka, pokaždé, když slyšíme strhující projevy, je dobré si položit otázku: A o čem se nemluví?