Druhý pohled z 30.1.: Proč se (prozatím) nebát robotů

Tak zájmy pracujících a magnátů prý jdou proti sobě, protože ti první chtějí udržet pracovní místa a ti druzí chtějí robotizaci, píše Sohrab Ahmari, jedna z ikon současného amerického konzervatismu. A říká to i mnoho dalších.

Na první pohled to zní logicky, a najdeme takové momenty v učebnicích dějepisu. Jenže když se podíváme kolem sebe, vidíme něco jiného. Když se propouští, tak kvůli rušení nebo omezování výroby. Před pár lety byla hlavní příčinou omezování výroby příliš silná konkurence, teď je tím důvodem klimatické šílenství, případně válka. Tam, kde podniky prosperují a kde se automatizuje, tam nemizí pracovní místa.

Možná zase přijde doba, kdy robotizace půjde proti udržení pracovních míst. Ale zatím se mění jen jejich skladba. Dokonce ani nedokážeme jednoznačně říct, jak je to s náročností. Někde už není zapotřebí tolik fortele a řemeslné dovednosti, protože mnohem častěji se jen přivezou a zapojí hotové moduly. Jenže na druhou stranu je řada věcí komplikovanějších.

Navíc výhodou robotizace je, že výroba zůstává a vytvářené hodnoty se dají využít ve prospěch těch, kdo třeba ztrácejí uplatnění. Když se výroba ruší, žádné další hodnoty nevznikají.

Roboti nejsou v tuto chvíli srovnatelnou hrozbou jako bankéři, byrokrati a aktivisté.