Druhý pohled z 31.10.: Poznámka k Halloweenu

Podle teorie centra a periferie je kulturní dominance jedním z prostředků, kterými centrální země udržuje periferní zemi v podřízeném postavení. Lidem v zemích periferie se líbí kultura centra, zbožňují ji a nechávají se jí formovat. Jenže s těmi zdánlivě neškodnými filmy o kovbojích nebo vlcích z Wall Streetu se jim pod kůži dostává pocit: jsme méněcenní, nemůžeme usilovat o hájení vlastních zájmů, nemůžeme mít vlastní továrny… to nejlepší a jediné možné je poníženě poskytovat služby těm nadlidem. Není to jediné, ale je podstatná složka ovládání.

Spor mezi Halloweenem a Dušičkami nebo mezi Santa Klausem a Ježíškem bychom měli číst i v tomhle kontextu. Nikdy se jim nemůžeme vyrovnat. I svátky mají lepší.

Proč vítězí to anglosaské tak snadno? Samozřejmě proto, že ovládají distribuční kanály, takže rozhodují o tom, co uvidíme či uslyšíme jak často a jak bude formován náš vkus. Jenže – přiznejme si to – roli hraje i to, že jejich svátky a zvyklosti jsou zábavnější. Je s nimi víc radosti, víc legrace, víc rozpustilosti. I jejich muzika taková je (což musím přiznat i jako fanoušek jižanského rocku).

To vystavuje středoevropské národy nevýhodě, na jakou nenarážejí latinoameričané ani třeba Srbové. Jejich kultura je možná ještě divočejší, spontánnější a zábavnější. Přitom české zvyklosti taky takové bývaly, ale nechali jsme si tu polohu vzít.

Je to škoda a bylo by dobré přemýšlet o takových verzích svátků a zvyků, které budou dost české i dost veselé.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.