Druhý pohled z 2.6.: Proč půjdu volit

Volby se blíží, nervozita stoupá a vzájemné útoky opozičních stran probíhají takovým způsobem, že fakticky skončilo předstírání, že jde o něco jiného než platy a funkce. Vůbec se nedivím, že většina obyvatel ČR bude volby ignorovat.

Nicméně já k nim půjdu a budu volit tak, aby strany pětikoalice přišly aspoň o nějaké mandáty. Prostě proto, že méně mandátů znamená méně peněz a někdo bude muset z kola ven. A protože mezi těmi lidmi není dostatečná vzájemná solidarita, aby poražené uklidili na slušně placená místa. Můžeme tedy čekat rozbroje, hádky, možná vzájemné udávání a možná začátky nových nepřátelství.

Vzhledem k tomu, jak momentálně vypadá opozice, přináší rozkol uvnitř vládnoucí skupiny větší šanci na změnu než cokoliv jiného. Jeden Zahradil je pro režim tisíckrát větší hrozbou než všechny kulaté stoly a národní aliance dohromady.

Takže volit kohokoliv, kdo je nepřátelský vůči pětikoalici a s jistotou se dostane.

O stavu českého školství

Jan Gregor z Aliance pro rodinu publikoval hezký článek, který shrnuje problémy českého školství. V první řadě to, že ministerstvo, pražský magistrát a další orgány moci byly privatizovány aktivistickými neziskovkami, jejichž cílem je fakticky zrušit školní výuku a nahradit ji primitivní politickou agitací.

Hezky napsáno, i když to vlastně všichni vědí. Jenže ono to taky ukazuje slabou stránku opozičních snah. A sice, že se omezují na pokusy zbrzdit či zpomalit to nebo ono opatření. Ono se to ale nakonec stejně stane. Jen třeba o dva roky později. A školství už je v takovém stavu, že beztak není co bránit. Ztráta času a ztráta energie.

Místo toho by bylo lepší soustředit na novou koncepci školství. Jak ji jednou vybudovat na troskách té současné tragédie. S poučením skvělým školstvím 80. let, ale také s vědomím, že ten starý svět už nejde obnovit. S předstihem promyslet, co by se mělo ve školách učit, jak by měla vypadat celková koncepce, jak ji prosadit a jak celý ten systém řídit. Jak podporovat učitele. Napsat s předstihem jednotlivé programy a metodiky.

Pokud vládnoucí moc zakolísá, mít už připravené konkrétní kroky.

Jenže to by chtělo stovky hodin práce, která nebude hned vidět. Zatímco výkřiky o ničemnostech páchaných ministerstvem vidět jsou a vyvolávají požadované emoce (čímž nezpochybňuji, že ti lidé mají pravdu).