Druhý pohled z 31.5.: Jak Babiš zachránil Maďarsko

Z orbánovské konference CPAC nejprve to, co se vyloženě týká České republiky.

Před pár dny jsem tu citoval Viktora Orbána, že některé státy se otevřely migrační vlně, jsou zničené a pravděpodobně už pro ně není cesty zpátky. A potom jsou státy, které tomu odolaly. Pro nás je podstatné, že je mezi nimi Česká republika, i když se neprojevovala tak bojovně jako Maďarsko. Patříme k vítězům díky štěstí, souhře náhod a možná i drobným příspěvkům pár desítek aktivistů.

Ve své čtvrteční řeči to Viktor Orbán doplnil: „Maďarsko je země bez migrantů. To by bylo nemožné bez Andreje Babiše.“

Takhle přímo a jednoznačně.

A když si na tu dobu vzpomeneme, je vlastně zajímavé, jak nenápadně a hladce to proběhlo. Sobotka odešel, Andrej Babiš se stal premiérem, antiislámské hnutí zmizelo ze scény a Babišova vláda nevydávala žádná silná prohlášení, neprobíhaly žádné otevřené konflikty, žádné vyhlašování války Evropské komisi (tu válku Andrej Babiš vyhlásil až včera).  Prostě se o tom přestalo mluvit, přijímání muslimských migrantů přestalo přicházet v úvahu a při jednání v EU česká delegace intenzivně podporovala všechny maďarské požadavky ohledně migrace.

Neviditelné, leč účinné. A ještě jedna neviditelná zajímavost. ANO je jedinou českou politickou stranou, která byla masivně zastoupena mezi účastníky (diváky). Další neviditelnou věcí je, že maďarský Fidesz pracuje přímo s lidmi uvnitř ANO. Zve je na konference, poskytuje jim školení a jestliže se s z ANO postupně stává vlastenecká antiglobalistická strana (ovšem bez příšerných výstřelků „alternativy“) je za tím i trpělivá práce přátel z Fidesz. Vím, že přátelé z alternativy mi to budou vyčítat, ale dokud tu nevyroste nic lepšího, je hlas pro ANO hlsem pro orbánovský konzervatismus. Trapná vystoupení vystoupení poslance Bžoka ani občasné Havlíčkovy válečnické výkřiky na tom nemohou nic změnit.