Druhý pohled z 5.5.: Věda navždy globální

Mluví se o epidemii psychických problémů a mluví se taky o epidemii obezity (ať už skutečné nebo domnělé). Logicky se nabízí otázka, jak se tyto jevy navzájem ovlivňují a co všechno z toho plyne. Tedy zajímavé téma pro sociologické a psychologické výzkumy.

Jeden z nich provedli na jihočínské univerzitě v Kantonu a zjistili, že, kdo hubnou tím, že hodně cvičí a jedí hodně zeleniny, těm se také zlepšuje nálada. Ti, kdo hubnou vynecháváním jídel, dietami a chemickými preparáty, ti jsou často depresivní. Nedokázali ale určit směr příčinnosti. Jsou deprese příčinou nebo důsledkem určitého stylu hubnutí? Nebo obojí?

Zajímavé na tom je, že čínští sociologové provedli celý výzkum na datech o obyvatelích USA. Výsledky pak publikovali v časopise, který společně vedou dva vědci – jeden z Itálie, druhý z Texasu.

Uvádím to jako ilustraci toho, že bez ohledu na to, jak to dopadne s globální ekonomikou a globální strukturou moci, věda už je globální a nezmění se to. Věda a vědecká metoda funguje napříč civilizačními okruhy. V tom smyslu západní přístup zvítězil. Vědci z celého světa publikují ve stejných časopisech, potkávají se na stejných konferencích a navzájem sledují své výsledky. Ani válka s Ruskem na tom nic nezměnila.

Kromě hodně speciálních oborů typu vojenského výzkumu jsou výsledky všech k dispozici všem. Může se soutěžit o to, v které zemi bude které vědecké centrum, ale na globální povaze oboru to nic nezmění.

Úkolem národní vědy by mělo být v první řadě uchopit a uplatnit ty výsledky v jednotlivých zemích.