Druhý pohled ze 7.5.: O životních strategiích

Sedmdesátka je nová padesátka, napsal před časem nějaký Američan na twitter a připojil fotografii ze sprchy (se zakrytím příslušných míst). Na jeho těle bylo skutečně vidět, že posiluje. Vybavilo se mi to, když jsem slyšel, jak profesorka psychologie Karen Reivichová vzpomíná, jak v padesáti vstupovala do středního věku. A já jsem padesátku pokládal za předpokoj stáří.

Tak nebo onak, lidský život se prodlužuje a také se zpomaluje stárnutí. Lidé se dožívají stále delšího věku ve stále lepším zdravotním a psychickém stavu. A rýsují se dvě základní strategie, jak se tomu přizpůsobit. Jedna je prosté zpomalení života. Dětství do 20 let. Dospívání do 40 let. A tak dále. V některých generacích se to prosazuje masově a má to i své nevýhody. Třeba tu, že občanku mají lidé, kteří by ji mít neměli. Nebo že některým ženám zestárnou vaječníky dřív, než dosáhnou mentální plnoletosti.

Druhá možnost je rozdělit si životní období nějak úplně jinak a volit jiné životní strategie. To nejspíš znamená, že nás čeká období tápání a že životní cykly různých lidí se budou hodně lišit. Někteří to budou označovat za úpadek. A opravdu, každá změna poskytuje příležitost k nostalgii. Při každé změně něco ztrácíme. I při změnách k lepšímu. Ale i tak je to lepší než tu změnu nepodniknout.

Dubnová hitparáda

Děkuji všem, kdo v dubnu podpořili provoz této stránky nákupem v Českém vlasteneckém knihkupectví nebo mi poslali pár korun na transparentní účet.

Žebříček nejprodávanějších knih byl následující:

  1. Petr Hampl: Střízlivění
  2. Petr Žantovský: Svět zítřka
  3. Jaroslav Bašta: Stát jsme my