Druhý pohled z 6.12.: Jistota je skutečné bohatství

Druhý postřeh ze čtvrteční konference Kořeny a příčiny migrace, tentokrát od europoslance Ivana Davida. Větším problémem než bída je v současnosti nejistota. Je to perfektně vyjádřeno a odpovídá na omšelý argument „lidé jsou rozmazlení, daří se jim až příliš  dobře, jezdí na dovolenou a ještě si stěžujou.“

Ono totiž nejde vůbec o to, jestli letos můžu na dovolenou a jednou měsíčně do drahé restaurace. Potřebuju mít jistotu, že když budu poctivě pracovat, možná příští rok nebude na dovolenou, ale zaplatím bydlení a všechny ostatní nutné věci. Bez toho člověk nemůže plánovat život. Nemůže se rozhodovat, jestli se ožení, jestli si pořídí děti, jestli koupí byt apod. Bez toho je jeho život plný úzkosti a strachu, pokud není zcela cynickým povalečem.

V každém případě je to požadavek, který je v ostrém rozporu s tržně-komsomolským ethosem, že si máme zvyknout na nejistotu trhu. Že chtít jistotu je iracionální nebo dokonce amorální. Že jedinou jistotou je osobní tržní cena, která je neustále v pohybu.

Mimochodem, všimněte si, že tohle moralizování přichází téměř výhradně od lidí, kteří sami nejsou nejistotě trhu vystaveni.

Dá se souhlasit, že zdrojem dlouhodobé jistoty nemá být systém sociálních dávek. Zdrojem té jistoty má být stabilní národní hospodářství a odhodlání národní vlády tu stabilitu udržet. Odhodlání udržet stabilitu národního hospodářství za jakoukoliv cenu.

To není přepych, to je něco stejně důležitého a potřebného jako jídlo nebo zásobování vodou. Pokud je míra nejistoty příliš vysoká, nesvědčí plné restaurace o slušné životní úrovni ani o dobře fungující vládě.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.