Druhý pohled z 8.12.: Čína bez islamofobie

Včera jsem tu psal o univerzitě al-Azhar, největší duchovní autoritě v islámském světě. Poctivě a pravidelně hájí džihád přesně tak, jak to v osmém a devátém století Mohamedovi žáci zapsali. Tedy krutost a zabíjení, zabíjení a krutost. Islámská „duchovnost“ v plné kráse. Bez kompromisů.

Tedy bez kompromisů co do tvrdosti vůči podmaněným nevěřícím. Ale jinde se prostor pro kompromisy najde. Třeba zacházení čínské vlády s Ujgury, což je radikální muslimská skupina jednající přesně podle návodů, jaké univerzita al-Azhar schvaluje. Takže atentátů přibývalo, s nimi pokusů o převzetí kontroly nad regionem, až čínské vládě došla trpělivost. Zavřela mešity, dala všem muslimům v regionu pár dnů na odevzdání náboženské literatury, a kdo se nepodřídil, šel na čas do převýchovného tábora, kde mu vysvětlili, že musí respektovat „čínská specifika“ islámu. Když se vrátil, byla jeho manželka těhotná nebo kojila (v mnoha případech).

A co na to al-Azhar? Plně respektuje odhodlání čínské vlády bojovat s extrémismem a svobodu muslimů to prý nijak nenarušuje.

Jak píšu v Prolomení hradeb dvojce, islám je jako guma. Když přijde tlak, ohne se, jak potřebujete. Tak tomu bylo i v Sovětském svaze.  Jenže když idioti v Evropě zvolili místo tlaku podřízenost, guma se vrátila do původního stavu. Jako v osmém století.