Druhý pohled z 8.5.: Proč si lidé pořizují děti?

Proč někteří vůbec mají děti? Proč nejsou bezdětní všichni?

Jeden čtenář mě včera upozornil na několik faktorů, z nichž vypichuji antikoncepci. Je to pravda. Antikoncepce (a snadno přístupné interrupce) přináší to, že se některé děti nenarodí. Nemůžeme ale přistoupit na to, že by se děti měly rodit převážně v důsledku nehody.

Pak je tu biologické puzení. Evoluce přece dlouhodobě zvýhodňuje ty, kdo se více snaží předávat své geny. Všichni bychom tedy měli v sobě mít odpovídající sklony. Jenže ono je to složitější. Máme v sobě také touhu žít šťastně a bezpečně, která míří opačným směrem. Jsme tedy rozpolceni a čím je civilizace vyspělejší, tím více převažuje to druhé. U některých lidí nesporně převáží sklon množit se, ale těch lidí může být mnohem méně než to vypadá na první pohled. Navíc mezi nimi bude mnoho těch, kde rozmnožování není žádným společenským přínosem.

V minulých generacích fungovalo, že lidé byli zamčeni v určitých zvyklostech. Mládenec vyrůstá s tím, že v 18 půjde na vojnu, ve 20 se ožení, pak budou následovat děti a v 35 letech rozvod. Podle toho jsou nastavena očekávání, vztahy, systém hodnot a vlastně celý svět. Vystoupit z toho je nepohodlné až nemožné. Jenže taková konstelace je do značné míry náhodnou souhrou politického prostředí, kultury, zvyků, ekonomických faktorů… těžko to vytvoříte záměrně.

Dalším rozšířeným motivem je omyl. Někdo doufám, že tím zachrání manželství. Nefunguje to. Někdo jiný doufá, že nebude opuštěný ve stáří. Nefunguje to. Někdo další doufá, že bude mít šťastnější život. Ani to nefunguje. Nicméně děti se narodí a vyrostou. Jenže časem lidé začnout chápat, že to byl omyl. Právě to se děje v naší době.

Obávám se, že jsme narazili na problém, který si nechceme přiznat, ale ke kterému budeme potřebovat úplně nové řešení. On totiž není žádný rozumný důvod pořizovat si děti. A ani k tomu nepotřebujeme imbecilní povídačky o vině bílé rasy nebo ohleduplnosti vůči matce Zemi.

Vypadá to, že ten důvod budeme muset najít.  Nebo přistoupit na to, že děti budou mít jen někteří a že jim za to zbytek společnosti bude dobře platit – penězi, privilegii, obdivem či jakkoliv jinak.

Do doby, než to vyřešíme, potřebujeme aspoň dobrý systém podpory rodin – dost štědrý a dost selektivní.