Druhý pohled z 8.8.: O mentálním zastřelování

Když někdo střílí na terč a zjistí, že všechny rány končí dole pod terčem, začne mířit nad terč – nebo naopak. Bylo by skvělé, kdybychom dokázali stejnou metodu aplikovat i v myšlení: když se systematicky dopouštíme nějakého omylu, zohlednit to v příštích úsudcích.

Do určité míry to všichni děláme, ale nedostatečně.

• Když nás kupříkladu někdo okrade – nebo nás opakovaně okrádá podobný typ člověka –, naučíme se: „I když působí poctivě a sympaticky, musím zohlednit předchozí zkušenost.“ Tohle většinou zvládáme bez problémů.
• Když jsme ale někomu křivdili, přiznáme si to mnohem méně často.
• Ještě obtížnější je přiznat, že máme tendenci systematicky křivdit celé skupině lidí: „Vím, že obvykle podceňuji ženskou inteligenci, takže když je můj úsudek takovýto, ve skutečnosti na tom ta dáma bude ještě o něco lépe.“
• A ještě těžší je takhle opravovat teorie, názory a dlouhodobý pohled na svět.

Já jsem  před pár lety zbytečně často vyslovoval příliš dramatické scénáře. Člověka k tomu přirozeně tlačí reakce publika. Když člověk mluví o budoucím zhroucení, sklidí nesrovnatelně větší ohlas, než když napíše: „Poměry se zhorší, bude to mizerné, ale nakonec si zvykneme.“ Což je zpravidla blíže realitě. Teď si dávám na příliš krizové scénáře velký pozor.

U profesionálního učence by to měla být samozřejmá povinnost. Užitečné je to ale pro každého.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.