Druhý pohled ze 14.4.: Česky nebo anglicky?

Byly doby, kdy bylo jasné, že němčina je jazykem vyšších tříd a čeština jazykem chudiny. Do určité míry je tak tomu dnes s angličtinou. Proto se někteří rodiče snaží, aby byla angličtina prvním a základním jazykem jejich dětí a další aspoň uvítali, že ministerstvo školství v novém rámcovém plánu  potlačuje češtinu a prosazuje angličtinu.

Jenomže ono platí to „do určité míry“.

Když se dnes člověk učí anglicky, není to angličtina Rudyarda Kiplinga, C.S. Lewise ani Bertranda Russela. Učí se primitivní manažerský jazyk s velmi omezenou slovní zásobou a extrémně zjednodušenou gramatikou. Neřeší se, jak vyjádřit totéž různými způsoby. Jen velmi vzácně dojde na jemné jazykové odstíny. Pro spoustu komplikovaných filosofických a logických záležitostí úplně chybí výrazivo.

I kdyby se někomu chtělo do té těžké, složité a komplikované angličtiny, nebude na to mít učitele a nebude na to mít partnery do diskuzí, kde by to mohl rozvíjet.

Pro rychlé dorozumění je to skvělé. Jenže jazyk je také základním médiem myšlení, pojmové inteligence a kreativity. Pohybovat se v primitivním jazyce je jako by vám odpojili třetinu mozku.

Oproti tomu u češtiny má pořád člověk slušnou šanci, že škola, knihy a podnětné rodinné zázemí ho uvedou do složitého jazyka, kde je mnoho vrstev a stylů, neuvěřitelně široká zásoba a nekonečné hraní s významy. To vede k úplně jiné pojmové inteligenci a kreativitě.

To je naprosto zásadní rozdíl proti 19. století, kdy bylo možné se učit němčinu sofistikovanější, než byla tehdejší čeština.

Kdo tedy bude mít v životě navrch? Kdo bude snadněji nahrazen umělou inteligencí?

Nemusíte se spokojit s touto omezenou verzí denních poznámek. Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete objednat zde.