Druhý pohled ze 17.8.: Kulturní proti opravdovému

Americký komunista a profesor filozofie (jak to tak obvykle k sobě patří) Carlos L. Garrido napsal zajímavý článek o vztahu minulosti a budoucnosti, ale pro nás je zajímavější okrajová poznámka, v níž navrhl zajímavé rozlišení. Na jedné straně jsou ti, pro které je komunismus kulturní identita. Ti nosí srp a kladivo (v Americe to není trestné), účastní se demonstrací, případně píšou blogy apod. Proti nim Garrido staví ty, „kdo si odpracovali roky v komunistickém hnutí“. Skutečnými komunisty jsou podle něj jen ti druzí.

Českého čtenáře musí napadnout, jak by mohl být stejný princip aplikován na vlastenectví. Máme tisíce kulturních vlastenců, kteří nosí trička s lvíčkem, diskutují na Facebooku a chodí na demonstrace. Tedy vlastenectví jako kulturní identita. Ale kolik je lidí, kteří si to odpracovali? A co by to vlastně mělo obnášet? Vytváření místních knihoven? Kampaně za nákup českých produktů? Doučování dětí? Vzorná péče o vlastní rodinu? Založení české firmy, když by člověk mohl snadněji pracovat pro zahraniční firmu? Podporu místních umělců? Stavbu pomníčku? Založení Jungmannovy národní akademie?

Možná cokoli z toho, ale nejsmutnější na tom je, že vlastně pořádně nevíme. Že se o něčem tak banálním ani nemluví. Jako by jádrem vlastenectví bylo komentování Danuše Nerudové.

Jak obrovská práce je ještě před námi!