Druhý pohled ze 7.12.: Co z někoho dělá koně

Že se někdo narodil ve stáji, to z něj ještě nedělá koně,“ prohlásil prý kdysi vévoda Wellington, vítěz od Waterloo. Popisoval tím vztah Angličanů a Irů. Příslušníci anglických protestantských rodin žijících v Irsku se nestávali Iry. Pořád to byli Angličané žijící v Irsku. Pochopitelně.

A zůstali by Angličany i třeba po deseti generacích.

Nedá se to nazvat diskriminací, protože oni sami by nechtěli být Iry. Stejně jako Turci v Německu se nechtějí stát Němci a Pákistánci v Anglii se nechtějí stát Angličany. Stejně jako se američtí osadníci nechtěli stát Indiány.

Co tedy z někoho narozeného ve stáji koně dělá?

• Samozřejmě jazyk. Nestačí se dorozumět. V tom jazyce musí myslet a cítit
• Znalost zvyklostí a kulturních kódů. V té společnosti se musí pohybovat naprosto přirozeně.
• To, že se cítí příslušníkem té skupiny, sdílí s ní projekt budování národního státu a spojuje s tím svou budoucnost a budoucnost svých dětí.
• Že pokládá za samozřejmé, že v případě konfliktu by se postavil na stranu stáje a nikoliv svých genů.

To je minimum.

Jestliže dnes v rámci americké pravice přibývají radikálové, kteří požadují deportace i některých lidí, kteří mají občanství a jejich předkové žijí v zemi po několik generací, odkazuje to právě na tyto požadavky. V některých případech možná není jiné cesty, jak se vyhnout občanské válce.