Druhý poměr z 6.1.: Konzervativci proti konzervativcům

„Uvnitř americké pravice probíhá něco na způsob občanské války mezi těmi, kdo střeží morální hodnoty, a těmi, kdo brání civilizaci“ (rozuměj normální život) napsal Glenn Loury.

Formulace o občanské válce je v tomto případě přehnaná, ale k ostrým sporům dochází. Není na tom nic divného. Téměř každou revoluci vede aliance různých skupin a proudů, a v každé volné chvilce si to rozdávají mezi sebou. To je ono slavné, že „revoluce požírá vlastní děti.“ Ve skutečnosti členové jednoho revolučního proudu likvidují členy jiného revolučního proudu.

Jen bych upřesnil to rozdělení.

Existuje konzervatismus, který se vrací nejdál do poválečné doby a jeho hlavním argumentem je, že to tehdy fungovalo. Vedle něj existuje konzervatismus, který se vrací před průmyslovou revoluci. Má za to, že objevil jakousi hlubší podstatu morálky a hlubší podstatu života vůbec, a že veškerá modernita tuto hlubší pravdu popírá.

Nemám v tuto chvíli potřebu ten druhý typ konzervatismu komentovat. Je ale dobré to mít jasně rozlišené, protože často se stává, že jeho motivy a myšlenkové prvky pronikají do toho našeho „povrchního“ a působí zmatení.

I proto zde provozuji občasný seriál o dogmatech hlubokého konzervatismu.