Marie Kovalová: Dubnová výročí

– 1325 – v dubnu se začalo po tuhé zimě konečně oteplovat.

– 1425 – duben byl poměrně teplý a hodně suchý.

– 1525 – jaro bylo chladné a vlhké.

– 1625 – v dubnu se proti březnu konečně oteplilo.

– 1725 – jaro bylo teplé a suché.

Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 jsou ale data neúplná:

– 1775 – v dubnu bylo chladno, průměrně 7,4 °C.

– 1825 – duben byl proti březnu pěkně teplý, měl průměrně 10,6 °C.

– 1875 – i v tomto roce se v dubnu proti březnu výrazně oteplilo, na průměrně 8,0 °C.

– 1925 – v dubnu bylo průměrně 9,4 °C.

– 1975 – v dubnu bylo naměřeno průměrně 9,3 °C.

– 2000 – duben byl krásně teplý, průměrně 13,5 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)

– 1. 4. 1715 u Frýdku-Místku byl zabit 34letý Ondráš z Janovic, vlastním jménem Ondřej Fuciman, slezský zbojník. Zabil ho jeho kamarád Juráš, vypráví se, že ze žárlivosti. Ve skutečnosti to bylo asi pro peníze. V ústní tradici se Ondráš stal lidovým hrdinou, ochráncem chudých s nadpřirozenými schopnostmi, mimo jiné byl prý nezranitelný a mohl být zabit jen svojí valaškou. Ve Slezsku i na Valašsku se o něm vyprávělo mnoho pověstí a váží se k němu též lidové písně a lašský mužský tanec „Ondrášův skok“. Ondrášův příběh inspiroval také malíře,  spisovatele, básníky i hudební skladatele (např. Ilju Hurníka k baletu Ondráš, 1950) a každý rok se v rodných Ondrášových Janovicích pořádají folklórní Ondrášovské slavnosti.

– 1. 4. 1945 – druhá světová válka: Američané začali bitvu o ostrov Okinavu. Trvala 82 dní – do 21. 6. a ztráty pro Japonce (110 tisíc mrtvých) i pro Američany (sedm a půl tisíce) byly vysoké. Hodně japonských vojáků prý spáchalo sebevraždu. Během bojů také zemřelo kolem 100 000 civilistů. Japonští historici si na rozdíl od těch západních nemyslí, že bylo hodně sebevražd (mezi vojáky i civilisty), jsou přesvědčeni, že k nim lidé byli nuceni anebo rovnou zastřeleni fanatiky, že šlo z velké části o vraždy. Po skončení bojů mělo následovat vylodění v Japonsku plánované na 1. listopad 1945. V USA ale rozhodli jinak…

– 2. 4. 1725 se v Benátkách v sousedství kostela sv. Samuela narodil Giacomo Casanova. Otec byl psán Gaetano Casanova a matka Zanetta Farussi; některé zdroje ho ale považují za nemanželského syna matky se šlechticem Michelem Grimanim. Rodiče byli herci a zdá se, že především matka byla ve své profesi úspěšná. Giacomo měl sestru a tři bratry, z nichž dva se v dospělosti stali známými malíři. Po otcově smrti v roce 1733 matka neměla na jejich výchovu čas a děti vyrůstaly v různých rodinách. Giacomo byl u babičky a byl stále nemocný. Proto ho babička odvezla k čarodějnici do Murana a té se podařilo jeho potíže vyléčit. Po tomto dětském zážitku ho zájem o magické praktiky provázel pak celý život. V devíti letech byl poslán do církevní školy v Padově a tam získal klasické vzdělání. Zajímal se o historii, astronomii, naučil se řecky a latinsky, hrál na housle a na padovské univerzitě studoval filozofii a práva, ale o jeho absolutoriu nebyly nalezeny žádné doklady. Už během studií vedl rozmařilý život, hrál hazardní hry a zadlužil se. Casanova celý život spoléhal na osobní kouzlo – aby získal vliv a na hazard a intriky – aby se uživil. Jeho nejslavnější dílo je Histoire de ma vie (Historie mého života), které je psané ve francouzštině proto, aby byl autor co nejvíce znám, neboť v tehdejší době byla francouzština nejvíce  používaným jazykem v Evropě. V roce 1742 se vrátil do Benátek, kde získal práci v advokátní kanceláři. Vydržel tam 40 let. Benátky opustil v lednu 1783 a odjel do Vídně. Nějakou dobu dělal sekretáře benátského velvyslance a po jeho smrti přijal roku 1785 pozvání hraběte Josefa Karla Eusebia z Valdštejna na jeho panství v Čechách. Na zámku v Duchcově pak žil až do konce svého života oficiálně jako knihovník. Přestože mu práce nabízela hmotné zajištění a dobrý plat, Casanova popisuje své poslední roky jako nudné a frustrující. S Valdštejnem si příliš nerozuměl a mezi zámeckým personálem byl neoblíbený. Trpěl depresemi a údajně uvažoval o sebevraždě. Útěchou, kromě velkého množství dopisů od benátských přátel, mu bylo sepisování díla Histoire de ma vie, autobiografie, jež pohltila všechny jeho zbývající síly. Psal ji ve vytrvalém zanícení jako by chtěl předejít smrt, kterou cítil přicházet. Kromě toho napsal v Duchcově i další prozaická díla, román a divadelní hry. Počátkem roku 1798 se jeho zdraví náhle zhoršilo. Zemřel 4. června 1798 ve věku 73 let na zámku za přítomnosti hraběte Valdštejna a knížete de Ligne. Jeho poslední slova prý byla: „Žil jsem jako filosof, ale umírám jako křesťan.“ Byl pohřben v Duchcově na hřbitově u kaple svaté Barbory. Postupem času byl hrob zapomenut a jeho umístění je dnes neznámé.

– 2. 4. 2005 zemřel 84letý Jan Pavel II. vlastním jménem Karol Wojtyla, Polák, papež římskokatolické církve. Byl po téměř půl tisíciletí prvním neitalským papežem a vůbec prvním Slovanem, který se v říjnu 1978 stal papežem. Hrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Současně redefinoval vztah katolické církve k judaismu a nabádal protestantské a ortodoxní křesťany, aby pomohli přetvářet papežství tak, aby sloužilo potřebám všech křesťanů. Jinak zastával velmi konzervativní postoje.

– 3. 4. 1915 – první světová válka: byla sobota před velikonocemi a na východní frontě, severně od Bardějova, přešlo k Rusům do zajetí několik stovek mužů 28. pěšího pluku císařské armády. Mezi vojáky byli jistě i ti, kteří se vzdali bez odporu. Spíš ale než o ideové pohnutky šlo zde o úplné fyzické vyčerpání vojáků po těžkých bojích. Rozhodně nelze hovořit o hromadném „přechodu 28. pěšího pluku k Rusům“ jak v raportu záměrně přeháněl (uvedl téměř dva tisíce zběhů) velící rakouský plukovník a svalil svoji vinu z porážky na české vojáky. Vedení císařské armády to opravdu odsoudilo jako zradu a požádalo panovníka o rozpuštění pluku. Císař František Josef I. váhal, ale pak přece 28. pěší pluk oficiálním rozkazem rozpustil. Vyšetřování ale neprokázalo obvinění ze zrady a zbabělosti a bylo poté zastaveno. Do podzimu 1915 císař revidoval své rozhodnutí a 28. pěší pluk byl znovu zřízen.

– 4. 4. 1945 – konec druhé světové války: prezident Edvard Beneš jmenoval v osvobozených Košicích novou československou vládu v čele se sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem (1891-1976).

– 4. 4. 1955 oficiálně tento den spáchal sebevraždu 62letý Otakar Švec, sochař a pedagog na pražské AVU, autor Stalinova pomníku na Letné. Otrávil se plynem. Jeho mrtvola byla nalezena v zamčeném bytě těsně před slávou k odhalení pomníku 1. května. Co bylo hlavním důvodem k sebevraždě není jisté. Jeho manželka skončila se životem před rokem stejným způsobem. On sám prý nevěřil, že jeho návrh je možné realizovat. ÚV KSČ ale rozhodlo pomník postavit přes všechny očekávané problémy. Švec byl svým vítězným návrhem proti své vůli připoután k realizaci pomníku a to ho duševně ničilo. A asi zničilo.

– 4. 4. 1975 byla v USA založena společnost Microsoft. U jejího zrodu stáli teprve 20letý Bill Gates a o dva roky starší Paul Allen. Tenkrát to byli studenti Harvardovy univerzity, dnes patří mezi nejbohatší lidi světa.

– 4. 4. 2005 zemřela v 81 letech Helena Zmatlíková, malířka a ilustrátorka. Ilustrovala přibližně 250 knížek, hlavně pro děti. Za své dílo získala řadu ocenění. Podílela se i na Světové výstavě v Bruselu 1958. Dobře známé jsou její ilustrace Honzíkovy cesty Bohumila Říhy, i z knihy Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenové. Kromě knih ilustrovala i mnoho leporel pro nejmenší. Pracovala i na animovaných filmech, například na příběhu o kocouru Modroočkovi. Knihy, které ilustrovala, byly překládány do mnoha jazyků a vycházely v zahraničí.

– 5. 4. 1355 je datum korunovace českého krále Karla IV. císařem Svaté říše římské. Korunovace byla v Svatopetrském chrámu v Římě. Karlova choť Anna Svídnická (1339-1362) tím získala korunu císařovny.

– 5. 4. 1815 na indonéském ostrově Sumbawa vybuchla sopka Tambora. Sopečná aktivita vyvrcholila za 5 dní, 10. dubna. Výbuchy tehdy vyvrhly asi 150 km³ sopečného materiálu, ten společně se sopečnými plyny se dostal až do stratosféry a bylo jím zacloněno Slunce. Na celé Zemi (sopka je necelých 10° jižně od rovníku) se snížila průměrná teplota o 0,3 °C. I rok 1816 byl téměř bez přímého slunečního svitu a říkalo se mu „rok bez léta“. Spad popela byl zaznamenán ve vzdálenosti až 1300 km od sopky. V okruhu 80 km údajně zahynulo vše živé včetně asi 12 000 lidí. V následujících týdnech následkem hladomoru a šíření nemocí zahynulo dalších 80 000 lidí. Výbuch doprovázelo i pětimetrové tsunami, které způsobilo obrovské škody po celé Indonésii. Tambora jevila známky neklidu již několik let předtím. Ze sopky šel někdy dým, země se mírně otřásala a lidé netušili, že přijde něco mnohem horšího. Před výbuchem byla sopka vysoká asi 4200 m, výbuchy se zmenšila na 2800 m.

– 5. 4. 1975 zemřel Čankajšek (Ťiang Ťie-Š´), čínský generál, politik, vůdce Národní strany (Kuomintangu) a prezident Čínské republiky na Tchaj-wanu, bylo mu 87 let. Dovedl být velmi tvrdý, až bezohledný, pro většinu obyvatel Tchaj-wanu však zůstává hrdinou, který na ostrově zavedl pořádek a pomohl jeho ekonomickému rozvoji. V letech 1928-1945 byl prakticky vedoucím představitelem Číny. Zprvu byl podporován SSSR proti Japoncům, po útoku na Pearl Harbor v roce 1941 se přiklonil víc k USA. Po válce ale začala v Číně občanská válka. Prakticky to byl boj mezi ním a Mao ce-tungem (1893-1976) a ten skončil v roce 1948 jeho porážkou a útěkem na Tchaj-wan, kde se svými stoupenci vytvořil Čínskou republiku. Důležitou roli v životě Čankajška hrála jeho třetí manželka Sung Mej-ling (1898-2003). Zajímavost: Panuje i názor, že současná Čínská lidová republika odpovídá Čankajškovým představám mnohem víc, než představám svého zakladatele Mao Ce-tunga.

– 6. 4. 2005 zemřel 81letý Rainier III., monacký kníže, který 56 let vládl monackému knížectví. Za svoji dlouhou vládu ho dovedl do OSN a do Rady Evropy. Také nechal postavit ve svém malém knížectví mnoho staveb, ale „proslavil“ se hlavně tím, že se oženil s americkou herečkou Grace Kelly (1929-1982).

– 6. 4. 2015 byly na trase pražského metra A (na jejím západním konci) otevřeny 4 nové stanice: Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol.

– 7. 4. 1945 – druhá světová válka: severně od ostrova Okinawa americká letadla potopila japonskou bitevní loď Jamato, jednu z největších bitevních lodí světa. Z celé posádky 2767 mužů se jich zachránilo pouze 269. Na vodu byla loď spuštěna v srpnu 1940, dlouhá byla 263 m, široká 39 m, s ponorem 11 m a výtlakem 65 027 t (prázdná, zahrnující 21 266 t pancíře). Američané věděli, že kdyby Jamato k Okinavě doplula, zkomplikovala by jim boje o ostrov a proto usilovali o její zneškodnění. Vrak lodi leží na mořském dně v hloubce 300 metrů.

– 8. 4. 1815 zemřel Jakub Jan Ryba, rožmitálský učitel, hudební skladatel. Bylo mu jen 49 let; přeřezal si žíly na krku a obou zápěstích v lese mezi hustým křovím jižně od Rožmitálu. Už jako pětiletý hrál v rodných Přešticích klavírní sonáty a koncerty. V roce 1780, jako patnáctiletý odešel Ryba do Prahy, kde se strýcovou podporou studoval na gymnáziu. Prahou byl okouzlen, zvláště pak hudbou, která se hrála v jejích palácích a sálech. J. J. Ryba se při studiu cvičil v gregoriánském chorálu, hrál v kvartetu a zdokonaloval se ve varhanní hře. Na základě jeho vlastních seznamů a dalších pramenů lze odhadnout, že to bylo asi 1300 skladeb, které za svou třicetiletou tvůrčí kariéru složil. Dodnes jsou na farách, půdách i v antikvariátech nalézány jeho dosud neznámé skladby. Své nejznámější dílo – Českou mši vánoční – složil, když mu bylo 31 let. On sám jí ve svých soupisech děl velký význam nepřipisoval. Zdůrazňoval hlavně, že je zpívána v češtině, což v té době nebylo samozřejmé. Možná i proto se tato skladba nesetkala hned s výrazným ohlasem. Jen na venkově se její obliba šířila poměrně rychle a to díky buditelsky smýšlejícím kantorům, kteří ji opisovali a pak hráli o vánočních svátcích v kostelích. K sebevraždě Rybu zřejmě dohnala neutěšená finanční situace.

– 8. 4. 1835 zemřel 67letý Wilhelm von Humboldt, německý diplomat, filozof a jazykovědec. Pokoušel se vytvořit srovnávací antropologii jazyků, i proto se jako první z lingvistů zajímal o živé jazyky. Snažil se hodnotit jazyky podle jejich struktury, čímž se stal předchůdcem typologie. Jako pruský diplomat se účastnil jednání koalice proti Napoleonovi v letech 1813-1815 včetně dohod v Teplicích a Chomutově, jakož i uspořádání ponapoleonské Evropy na Vídeňském kongresu v letech 1814-1815. Jeho mladší bratr Alexander (1769-1859) byl významný německý přírodovědec.

– 9. 4. 1865 kapitulací vojsk Konfederace v bitvě u řeky Appomattox skončila Americká občanská válka, ozbrojený konflikt mezi Unií – Severem a Konfederací – Jihem, který trval čtyři roky. Za Jih kapitulační listinu podepsal generál Lee, za vítěznou Unii generál Grant. Jako příčina války se často uvádí zrušení otroctví kvetoucí na Jihu. Ale tento výklad je příliš jednoduchý, důvodů byla celá řada. Jih mj. usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii, se kterou Sever, který prosazoval silnější centrální vládu, nesouhlasil. Otázka zrušení otroctví se často přeceňuje. Válka si vyžádala kolem 600 000 mrtvých a přinesla oběma stranám nesmírné hospodářské a ekonomické ztráty. Došlo také k dalšímu prohloubení už existujících rozdílů v ekonomikách obou oblastí. Slabší Jih byl válkou zcela zdevastován, zato Sever během války zažil obrovský růst průmyslu díky vládním zakázkám.

– 9. 4. 1945 – druhá světová válka: byl popraven 58letý Wilhelm Canaris, německý námořní důstojník, admirál, který byl od ledna 1935 do února 1944 vedoucím Abwehru, německé vojenské zpravodajské služby. Po atentátu na Hitlera v létě 1944 byl admirál zatčen a uvězněn. Přestože gestapo nemohlo dokázat jeho spoluúčast na atentátu, nechalo ho před popravou trýznivě mučit.

– 11. 4. 1985 zemřel 76letý Enver Hodža, původně albánský učitel, po druhé světové válce komunistický diktátor Albánie. Pod jeho vedením v roce 1961 přerušila Albánská lidová republika styky se SSSR, výrazně omezila kontakty s většinou socialistických zemí a zmrazila svoji činnost v RVHP a Varšavské smlouvě. V září 1968, na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, inicioval Enver Hodža vystoupení Albánie z Varšavské smlouvy.

– 12. 4. 1125 zemřel po blíže neurčené delší nemoci asi 40letý Vladislav I., český kníže z rodu Přemyslovců. Širší veřejnosti je však známější jeho syn Vladislav II. (1110-1174), jemuž byl udělen (1158) titul českého krále.

– 12. 4. 1945 zemřel 62letý Vilém Mathesius, jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel (1926) a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Trpěl těžkou oční chorobou, později také tuberkulózou páteře. Když už pro nemoc nemohl navštěvovat schůze PLK, zval si k sobě do bytu mladé lingvisty, s nimiž probíral jazykovědná témata. Toto setkávání označoval jako „Kroužeček“. Vilém Mathesius se v roce 1912 stal prvním profesorem anglistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

– 12. 4. 1945 zemřel v 63 letech Franklin Delano Roosewelt, právník, 32. prezident USA (za demokratickou stranu) v letech 1933-1945. V roce 1921 onemocněl dětskou obrnou a po ní částečné ochrnul. Od té doby někdy používal invalidní vozík. S manželkou Eleanor (1884-1962) měli 5 dětí. Roosewelt byl v úřadu nejdéle ze všech amerických presidentů a byl jediným, který byl zvolen více než dvakrát (4x). Patří mezi nedůležitější osobnosti historie 20. století. Zemřel po mrtvici při sezení, když malířka malovala jeho portrét.

– 12. 4. 1975 zemřela Josephine Bakerová, americko-francouzská tanečnice, herečka a zpěvačka, bylo jí 68 let. V Americe byla jen tancující černoškou, které honorace sice zatleská, ale ruku jí nepodá. Slávy se dočkala až v Evropě. Roku 1926 se vydala do Paříže a stala se okamžitě miláčkem tamního publika. Ve Francii barva její kůže nikoho nepohoršovala, právě naopak. V roce 1937 získala francouzské občanství. Za její aktivitu v době druhé světové války, kdy pracovala jako špionka a vyzvědačka proti Němcům, jí byl udělen Řád čestné legie, nejvyšší francouzské státní vyznamenání. Když se dostala do finančních potíží, které ji donutily vzdát se jejího sídla ve Francii, přesídlila s pomocí monackého knížete Rainera do Monaka. Byla celkem pětkrát vdaná. Oblíbila si ji téměř celá Evropa. Navštívila 2x (1927, 1932) Prahu a jednou (1970) byla v Bratislavě.

– 13. až 15. 4. 1945 – někdy v těchto dnech zemřel 58letý Josef Čapek, malíř, spisovatel, fotograf, grafik a knižní ilustrátor. Podlehl skvrnitému tyfu v koncentračním táboře Bergen-Belzen. Josef je autorem slova „robot“, který prvně užil jeho mladší bratr Karel v roce 1920 ve své divadelní hře R.U.R., které se rozšířilo téměř do celého světa. Josef Čapek byl Němci zatčen už 1. 9. 1939 a čekalo ho kruté zacházení v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. V únoru 1945 byl převezen do Bergen-Belzenu, kde řádil mezi vězni skvrnitý tyfus. Přesné datum jeho smrti nebylo zaznamenáno.

14. 4. 1865 v divadle ve Washingtonu byl smrtelně postřelen prezident USA Abraham Lincoln. Pachatelem byl 27letý John Wilkies Booth, americký herec, sympatizant Jihu, který byl zásadně proti zrušení otrokářství v USA a proti Lincolnovu návrhu dát bývalým otrokům volební práva. Přitom názor, že Lincoln byl zásadním odpůrcem otrokářství, je ve světle některých jeho vyjádření mylný. Např. řekl: „Můj nejdůležitější úkol je zachránit Unii, nikoli zachránit nebo zničit otroctví. Pokud bych dokázal zachránit Unii, aniž bych osvobodil jediného otroka, udělal bych to…“ Druhý den po atentátu 56letý prezident zemřel.

– 14. 4. 1905 zemřel v 85 letech Otto Wilhelm von Struve, významný ruský astronom, který se svým otcem stál u zrodu (1839) hlavní ruské hvězdárny v Pulkovu (jižně od Petrohradu). Otto Wilhelm se pak po otci postavil do čela pulkovské observatoře (v letech 1862-1889) a byl také významným členem ruské akademie věd. Dva jeho synové pokračovali v jeho stopách, stali se astronomy a rodinnou tradici držel i jeden z vnuků.

– 14. 4. 1935 – došlo k nejhorší známé prachové bouři ve třech státech USA, v Texasu, Kansasu a Oklahomě. Počet obětí není přesně znám, odhady mluví o tisíci, navíc stovky tisíc lidí měli potíže nejen s dýcháním, ale i se zrakem. Zničena byla pole a veškeré rostlinstvo, znemožněna byla doprava.

– 14. 4. 1935 zemřela (po operaci nádoru dělohy) 53letá Emmy Noetherová, německá matematička, která byla slovy Alberta Einsteina „matematický génius“. Proslula schopností náhledu na problémy s abstrakcemi. Mj. její práce přispěly k výsledné podobě obecné teorie relativity formulované právě Albertem Einsteinem. Konec své kariéry (po roce 1933) prožila ve Spojených státech, kam utekla před Němci, neboť měla židovský původ.

– 15. 4. 1765 na rakovinu zemřel 54letý Michail Vasiljevič Lomonosov, ruský polyhistor, přírodovědec a také zakladatel univerzity v Moskvě (1755). Zabýval se fyzikou, chemií, optikou i astronomií, budoval ruské školství, položil základy spisovné ruštiny. Byl synem prostého mužika a aby mohl studovat odešel do Moskvy, kde se vydával za syna venkovského šlechtice. Podvod nikdo neodhalil a Lomonosov byl přijat na Slovansko-řecko-latinskou akademii. Hravě také zvládl cizí jazyky a pak byl poslán studovat do Petrohradu na univerzitu, kde byla i Akademie věd zřízená (1724) Petrem Velikým. Tam Lomonosov navštěvoval přednášky slavného fyzika a matematika Eulera, který právě v té době na Akademii působil. V roce 1736 byl vyslán na pětileté studium chemie a metalurgie do Německa. Jeho všestrannost dokazuje také to, že vedle historie Ruska a učebnice ruské gramatiky napsal 15 svazků básní a překládal do ruštiny antické autory.

– 15. 4. 1865 zemřel ve věku 92 let Johann Nepomuk Kaňka mladší, přední český právník, který byl i rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity, pedagog a hudební skladatel. Byl synem právníka a skladatele Jana Nepomuka Kaňky st. a vnukem stavitele Františka Maxmiliana Kaňky. V roce 1860 ho za celoživotní aktivity povýšil císař František Josef do rytířského stavu. Už během 20. let 19. století se Kaňka začal zajímat o český venkov a postupně si pronajímal různé velkostatky. V roce 1829 si po delším pronájmu koupil jetřichovické panství na Sedlecko-Prčicku a stal se požehnáním pro celý tento region. Byl to údajně on, kdo prosadil, aby se v roce 1850 Sedlec stal sídlem okresního soudu. Kaňka je pohřben v zámecké kapli v Jetřichovicích.

– 15. 4. 1935 v Londýně zemřel (příčinou uváděna sepse) týden před svými 55. narozeninami Robert Saudek,  český grafolog světového jména, jehož práce byly přeloženy do mnoha cizích jazyků včetně japonštiny a patří mezi klasická díla světové grafologie. Saudek také psal divadelní hry, eseje, epigramy a romány.

– 15. 4. 2005 začal hořet hrad Pernštejn, 30 km jv. od Nového Města na Moravě. Hasiči byli v obtížné situaci, neboť nebylo možné dostat se s těžkou technikou na třetí nádvoří. Shořel depozitář, škody na budově a sbírkách se odhadují na 100 milionů korun. Možné důvody požáru: závada na elektroinstalaci, samovznícení od výparů z chemických látek, jimiž byla natírána podlaha v depozitáři či jiskra, která odletěla při broušení podlahy.

– 16. 4. 1945 – druhá světová válka: začal boj Rudé armády o Berlín. Dobytí hlavního města hitlerovské Říše bylo prý pro Sovětský svaz prestižní otázkou. Hlavní útok vedený vojsky maršála Koněva začal dělostřeleckou „přípravou“ hned ve tři ráno. Následoval bleskový útok v záři několika set světlometů. Sověti však poznali, že tato bitva nebude procházkou růžovým sadem. Němci stresovaní historkami o krvelačných Rusech byli zoufalí. Nemluvě o faktu, že Hitler vydal rozkaz, že kapitulace nepřipadá v úvahu a všichni i potenciální dezertéři budou stříleni. Hitlerovská propaganda štvala vše, co dokázalo udržet zbraň k obraně, včetně dětí z Hitlerjugend. Byl to samozřejmě nerovný boj. Tvrdošíjný odpor nakonec vedl jen k děsivému masakru v ulicích Berlína plných barikád a minových polí. Domy rudoarmějci museli čistit patro po patru, dům od domu. Všude se bojovalo. Včetně podzemí berlínského metra, které bylo v mnoha úsecích zatopeno (údajně Němci) i přesto, že v mnohém případě sloužilo jako protiletecký kryt pro civilisty a ti se zde utopili.

– 16. 4. 2015 zemřel 45letý Stanislav Gross, politik a právník, mezi lety 2004 a 2005 premiér České republiky (nejmladší v celé její historii). Příčinou jeho úmrtí byla amyotrofická laterální skleróza.

– 17. 4. 1945 – druhá světová válka: Bombardéry USA a RAF masivně zaútočily na železniční uzel v Plzni. Zničení seřaďovacího a hlavního nádraží doprovázely zásahy blízkých obytných čtvrtí. Při náletu zemřely nebo byly zraněny stovky lidí.

– 17. 4. 1975 hlavní a největší město Kambodže, Phnompenh, obsadili Rudí Khmerové vedeni Pol Potem a nastolili v Kambodži teror. Rudí Khmerové byla kambodžská ultralevicová organizace, která pak v zemi vládla až do roku 1979, kdy byl jejich režim svržen při vietnamské vojenské invazi. Po celé toto čtyřleté období vedli Rudí Khmerové pod vedením Pol Pota proti kambodžskému obyvatelstvu brutální teror, kterému padlo za oběť nejméně 1,7 milionů lidí. Některé zdroje hovoří až o 3 milionech obětí.

– 18. 4. 1955 zemřel 76letý Albert Einstein, americký fyzik německého původu a židovské etnicity, významný teoretický fyzik 20. století. Je autorem teorií relativity (speciální – 1905 a obecné – 1916) a nositelem Nobelovy ceny za fyziku v roce 1921. V Praze na univerzitě působil v letech 1911 a 1912. Z Německa do USA emigroval před Hitlerem už v prosinci 1932. Zajímavost: „Albert Einstein“ je prý registrovaná obchodní známka, kterou vlastní The Roger Richman Agency Inc. Tato společnost řídí komerční použití tohoto jména. Reklamy a inzerce, ve kterých je jméno, podoba nebo obrázek Alberta Einsteina, musí být licencovány touto agenturou. Einstein byl podivínský muž, který okolí uváděl do rozpaků svým někdy až bláznivým chováním. Na gymnáziu téměř propadl, protože učení ho nebavilo. Zkoumání jeho mozku v roce 1999 odhalilo, že jedna jeho část Einsteinovi chyběla a kvůli její kompenzaci byl jeho temenní lalok o 15% větší, než obyčejně bývá. Tato oblast mozku je zodpovědná za matematické myšlení, vizuálně prostorové vnímání a představy pohybu.

– 19. 4. 1945 – přestože se Rudá armáda blížila, Němci vypálili vesničku Ploštinu na Zlínsku za to, že její obyvatelé podporovali partyzány. Mezi partyzány byli dva agenti gestapa, kteří je udali. V Ploštině bylo zaživa upáleno 24 osob, další tři osoby byly popraveny, jedna osoba byla umučena při výslechu. O této události píše v knize Smrt si říká Engelchen spisovatel Ladislav Mňačko, který byl na sklonku války členem partyzánského oddílu Ploština. Odlišný pohled na tragédii nabídl roku 2003 televizní „dokument” Ploština – krvavá paseka.

– 19. 4. 2005 – kardinálové římskokatolické církve si zvolili ve Vatikánu nového papeže – 78letého německého kardinála Josepha Ratzingera, který přijal jméno Benedikt XVI. Nastoupil po smrti Jana Pavla II. (K. Wojtyly). 11. února 2013 Ratzinger oznámil rezignaci na svůj úřad. Byť ji kanonické právo umožňuje, jde o rozhodnutí velmi vzácné, jediným, kdo na úřad papeže do té doby dobrovolně rezignoval, byl Celestýn V. roku 1294. „Poté, co jsem opakovaně zpytoval své svědomí před Bohem, došel jsem k jistotě, že mé síly, kvůli pokročilému věku, již nejsou vyhovující pro adekvátní výkon úřadu“ uvedl Benedikt XVI. Svým rozhodnutím zaskočil i své nejbližší spolupracovníky. Po opuštění úřadu papeže byl jeho oficiální titul „Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní papež”. Zemřel 31. prosince 2022 ve Vatikánu.

– 20. 4. 1945 v Terezíně byl Němci zastřelen 43letý Paul Thümmel, Němec, dvojitý agent – Abwehru i československé vojenské rozvědky. O činnosti Thümmela jsou mezi historiky i publicisty spory. Jedni tvrdí, že šlo o jednoho z nejlepších špionů (v náš prospěch) za druhé světové války, jiní ho naopak považují za nebezpečného dubléra, agenta operačního zastírání, který sice mnohdy přinesl důležité informace, ale i spoustu cílených dezinformací.

– 21. 4. 1965 zemřel 77letý Edward Victor Appleton,  britský fyzik, nositel Nobelovy ceny v roce 1947 za objev tzv. Appletonových vrstev v ionosféře, které spolehlivě odrážejí radiové vlny, použitelné pro radiovou komunikaci. Objev umožnil spolehlivou radiovou komunikaci na velké vzdálenosti a přispěl k rozvoji radarů.

– 22. 4. 1915 – první světová válka: poprvé byla ve velké míře použita chemická zbraň – plyn, a to Němci v bitvě proti Britům, Kanaďanům a Francouzům u města Ypry v Belgii. Ten den navečer, na úseku fronty v délce 6 km, Němci vypustili přes 160 tun jedovatého plynu na bázi chlóru z 5700 tlakových lahví. Zelené mračno plynu bylo neseno větrem (na jeho vhodný směr Němci několik dní čekali) do zákopů vojáků Dohody. Oblak za sebou nechal 5 000 obětí, z toho 1000 mrtvých, Náhodně byli zasažení i Němci. Útok byl opakován o dva dny později za lepších povětrnostních podmínek pro Němce a měl 10 tisíc obětí, z toho 4000 mrtvých. Vojáci neměli žádné ochranné prostředky, docházelo především k oslepnutí a špatné činnosti dýchacích orgánů a plyn leptal kůži i přes oděv. Plyn byl nazván yperit a město, podle kterého byl nazván, tak neblaze vstoupilo do dějin. Přesto se Němcům nepodařilo frontu zde prolomit. Tyto chemické útoky vyvolaly rychlá protiopatření. Už počátkem roku 1916 byl každý voják vybaven plynovou maskou. Je „zajímavé”, že žádná z mocností proti užívání chemických zbraní neprotestovala, ale naopak je využívala, a tak chemická válka pokračovala až do roku 1918! V průběhu války začala vojska jednotlivých armád používat ochranné prostředky i pro zvířata zapojovaná do válčení.

– 23. 4. 1605, údajně raněn mrtvicí, zemřel 54letý Boris Fjodorovič Godunov, od roku 1598 ruský car. V roce 1825 o něm napsal Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837) divadelní hru Boris Godunov.

– 24. 4. 2005 v Německu zemřel Antonín Novotný, oblíbený filmový herec třicátých let 20. století, po válce odborník a výzkumný pracovník v oboru smalty – silikáty v ochraně povrchu materiálu. Bylo mu 92 let. K filmu se dostal jako student gymnázia, když si chtěl přivydělávat jako komparzista. Tam si ho všiml režisér Inemann a hned ho obsadil do hlavní role ve filmu Před maturitou. Tato role odstartovala jeho kariéru – plejádu postav milovníků, mladých hrdinů a sympatických chlapíků. Rolím dodával půvab svým uhlazeným zjevem, klidným a milým hlasem a melancholickým pohledem. Hrál celkem ve 24 filmech. Byl dokonce pozván do Hollywoodu (1937), byl tam devět měsíců, ale rozhodl se vrátit a herectví zcela opustit. Novotný se od svých studentských let vážně zajímal o chemii – začal ji studovat před okupací na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po válce studium dokončil, získal na ČVUT titul inženýra chemie a brzy získal hodnost doktora technických věd a stal se uznávaným výzkumníkem a vědcem. Stál u vzniku Výzkumné smaltařské laboratoře v Komárově u Hořovic. V roce 1957 přešel do Strojíren-Smaltoven Chotěboř jako odborný poradce. Navíc externě učil chemii na středních školách. Po srpnu 1968 emigroval do Německa a velmi dobře se uplatnil i tam. Jeho objevy, postupy a vynálezy byly vysoce hodnoceny a některé jsou stále používány.

– 25. 4. 1945 – druhá světová válka: západní spojenci se zase pustili do bombardování Škodovky v Plzni. Bylo to údajně poslední bombardování v Evropě. Pět set bombardérů svrhlo na Škodovku přes pět tisíc tříštivých, fosforových a zápalných bomb. 29 objektů Škodovky bylo úplně zničeno, 21 těžce poškozeno, nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena. Bombardování Plzně nemělo vůbec žádný strategický význam z hlediska válečné porážky hitlerovského Německa. Byl to jasný nepřátelský záměr proti Československé republice s cílem co nejvíc ji poškodit, protože už bylo rozhodnuto, že po válce se bude orientovat na SSSR.

– 25. 4. 1985 zemřel Jiří Hejda, právník, spisovatel, novinář, významný politik, ekonom-národohospodář a také na doživotí odsouzený vězeň v procesu s Miladou Horákovou. Přes všechny útrapy se dožil 90 let. Se Sedlecko-Prčickem je spjatý přes svoji manželku, Luisu Schwarzovou, dceru majitele lidkovického panství. Od roku 1919 pracoval jako redaktor, nejprve v deníku Tribuna, od podzimu toho roku byl v olomouckém Čs. deníku. Od roku 1924 učil v Olomouci na obchodní akademii. V roce 1926 se vrátil do Prahy jako redaktor soukromé informační kanceláře, roku 1928 přešel do Lidových novin a roku 1930 do Českého slova. Souběžně (1928-1939) přednášel na Vysoké škole obchodní. V roce 1935 se stal generálním tajemníkem v Českomoravské Kolben-Daněk. Po německé okupaci z ČKD odešel a založil továrnu na kuchyňská zařízení, kterou vlastnil až do znárodnění 1949. Po válce se stal členem Ústřední plánovací komise při předsednictvu vlády. Zatčen byl v prosinci 1949. V roce 1960 byl s podmínkou propuštěn a až v roce 1968 mu byl trest zrušen. Ve své knize „Žil jsem zbytečně“, kterou psal v roce 1973, zachytil prostřednictvím svých vzpomínek velkou část naší novodobé historie.

– 25. 4. 1995 zemřela v 83 letech Ginger Rogersová, americká tanečnice, herečka a zpěvačka. Během své dlouhé kariéry vystupovala v 73 filmech, z nichž nejznámější jsou romantické muzikálové a taneční filmy, ve kterých hrála a tancovala se svým nejznámějším filmovým partnerem Fredem Astairem. Za snímek Kitty Foyle získala v roce 1940 Oscara. Pražský Tančící dům byl inspirován právě touto taneční dvojicí Ginger a Fred.

– 25. 4. 2015 postihlo hlavně Nepál zemětřesení o síle 7,9 stupně Richterovy stupnice a vyžádalo si přes 5 200 obětí. Jde o nejsilnější zemětřesení v oblasti za posledních 80 let.

– 26. 4. 1865 na útěku byl zastřelen  27letý John Wilkies Booth, americký herec, který před 12 dny smrtelně postřelil prezidenta USA  Abrahama Lincolna. Po atentátu uprchl do jižního Marylandu, cestu mu komplikovala zlomenina kotníku, kterou si způsobil při skoku z prezidentovy lóže v divadle, když utíkal. 8 dalších spiklenců bylo také dopadeno, obžalováno a čtyři z nich oběšeni.

– 26. 4. 2005 zemřel 78letý Josef Nesvadba, lékař a spisovatel. S Ludvíkem Součkem je významným autorem české vědeckofantastické literatury pokračující v linii vytvořené  Jakubem Arbesem, Karlem Čapkem, J. M. Troskou a Janem Weissem. Nesvadbovy povídky se vyznačují intelektuálním nadhledem a originálním nápadem. Mísí se v nich tradiční prvky sci-fi s detektivními motivy i cestopisem. Nesvadba byl původní profesí psychiatr, roku 1950 v Praze na medicíně promoval. Nejprv pracoval v nemocnici v Teplicích a od roku 1956 na psychiatrii fakultní nemocnice v Praze. Dost cestoval – dva roky žil v USA, podnikl také dlouhé cesty po Číně a Vietnamu. Nesvadba zaujal hned svojí první knihou povídek nazvanou Tarzanova smrt (1958). Následovaly pak neméně kvalitní a atraktivní povídkové soubory. Spisovatelka a novinářka Bára Nesvadbová (*1975) je jeho dcera.

28. 4. 1945 – druhá světová válka: členy Národního osvobozovacích výboru v severní Itálii byl zastřelen 61letý Benito Mussolini, italský premiér. Byl chycen na útěku do Švýcarska, s ním byla jeho 33letá milenka Clara Petacci a tu také zastřelili. Mussolini byl původně učitelem, ale učil jen rok, pak dělal novinařinu. V roce 1913 napsal pojednání Giovanni Hus, il Veridico (Jan Hus, hlasatel pravdy), které vyšlo v Římě. Za ně v roce 1926 dostal v Československu řád Bílého lva. Oceňován byl také jeho kladný postoj k husitství a československým legiím za první světové války. Později se ale k tomuto svému postoji nehlásil a dokonce nechal řadu svých antiklerikálních knih stáhnout v Itálii z oběhu. 28. října 1922 zorganizoval „Pochod na Řím“ a vynutil si své jmenování předsedou italské vlády. Jako premiér pak zahájil velké reformy, během nichž neustále zvyšoval své pravomoci, až od roku 1925 vládl již jako diktátor. Říkal si capo del governo e duce del fascismo (šéf vlády a vůdce fašismu), krátce „duce“.

– 29. 4. 1945 – druhá světová válka: v Praze proběhla ustavující schůze České národní rady, předsedou byl zvolen Albert Pražák, místopředsedou Josef Smrkovský.

– 30. 4. 1945 – druhá světová válka: V bunkru pod říšským kancléřstvím spáchal sebevraždu 56letý Adolf Hitler rozkousnutím ampulky kyanidu při současném stisknutí spouště pistole u hlavy. Společně s ním také spáchala sebevraždu jeho 33letá milenka Eva Braunová, se kterou se den předtím oženil.

– Duben – 2015 – občanská válka na východě Ukrajiny: Na Ukrajinu dorazilo ten měsíc 300 amerických výsadkářů, kteří měli za úkol specielně cvičit příslušníky ukrajinské Národní gardy v boji proti separatistům, kteří na východě Ukrajiny v dubnu 2014 ustavili Luhanskou a Doněckou republiku. Tyto, jak říká vláda v Kyjevě, separatistické republiky daly dohromady i vojenské oddíly, které chtěla ukrajinská armáda zničit, ale dosud se jí to nepodařilo. Proto do bojů zapojila i Národní gardu, která se skládá především z dobrovolnických praporů jako je Azov.