O zbytečnostech

Ve včerejším povídání s Vladimírem Frantou jsem se pokusil poněkud neobratně vyjádřit, že k bohatství (nebo třeba jen k docela slušné finanční situaci) vedou dvě cesty. Jedna spočívá v tom, že umím získat hodně peněz, druhá v tom, že ty peníze přestanu potřebovat. Jestli někde seženu peníze na nové kolo, nebo jestli nové kolo přestanu potřebovat a zjistím, že mi naprosto stačí to staré v kůlně, má obojí stejný dopad na moji peněženku.

Samozřejmě jsou životní etapy, kdy člověk ty peníze prostě potřebuje, ale netrvají celý život. Když se budeme jen užírat tím, co si nemůžeme dovolit a co si třeba méně poctiví lidé dovolit mohou, nebude výsledkem spravedlivější svět, ale jen zbytečná frustrace. A je dobré si přiznat, že – kromě výjimečných případů – na tom nejsme jako před sto lety, kdy mnoha chudým lidem reálně hrozila smrt v důsledku podvýživy. Není tudíž důvod prožívat takové emoce.

Neposmívám se nikomu, že je rozmazlený, ale je dobré se vzájemně podporovat, abychom se zbavovali zbytečných a uměle vyvolaných potřeb, mimo jiné bažení po věcech, které nezvyšují lidské štěstí.