Pavel Šik: Rusko a Írán

Když nám někteří „odborníci“ na sítích sdělují svá hluboká přání, jak Rusko nenechá Írán padnout, protože jsou takoví skvělý spojenci a nakopou společně Americe zadek, můžeme jen klidně pokývat hlavou. Já to z určitého pohledu chápu, Spojené státy napáchaly mnoho nesmyslných válek. A je docela pochopitelný, že někteří ten jejich imperialismus tak strašně nesnáší, že kvůli tomu ujíždí na pohádkách o geopolitice.

Tragédie ovšem je, když nás před tím samým hystericky varuje člověk, který čtyři roky zastával pozici ministra zahraničí, protože ten by měl nejlépe vědět, jak svět mimo Evropu skutečně funguje a že není černobílý. 8. března Lipavský u Tománkové tvrdil cituji: „Současnou světovou situaci se již nebojím nazývat třetí světovou válkou. Osa zla Írán, Rusko a Severní Korea nás tímto směrem posouvá.. „

A jaká je realita?

V den zahájení íránské války a zabití Chameneího poslal Putin do Teheránu kondolenci. Sice zabití v kondolenci nazval „cynickou vraždou“, ale kdo se trochu pohybuje v jazyku diplomacie, by měl poznat, co v kondolenci chybí. Putin zcela vynechal ukázat prstem na viníka, který Chameneího zabil a formuloval kondolenci tak, aby se vyhnul přímému obvinění Trumpa. Takže hlavní věcí v Putinově kondolenci pro ty, co umí trochu číst mezi řádky, bylo to, co v ní scházelo, Putin prostě pokrčil rameny.

Pak přišel příběh, který nejlépe popisuje skutečnou povahu rusko-íránského „spojenectví.“ Ruský vyjednavač Dmitrijev se před pěti dny v Miami setkal s Witkoffem a Kushnerem a nabídl Americe obchod. Rusko přestane předávat Íránu zpravodajské informace a Washington přestane dodávat zpravodajská data Ukrajině. V překladu bychom mohli říci, že pro Rusko je tedy Írán komodita ke směně.

A dnes ráno přišel finální díl tohoto obrazu. Íránský ministr zahraničí Aragčí volal z vlastní iniciativy Lavrovovi. Přeloženo bychom to mohli popsat jako dotaz, co má nyní tedy Írán dělat a co pro něj udělá Rusko. Lavrov Arágčímu poradil „okamžité zastavení nepřátelství a politické řešení“. V překladu tedy „hele moc šancí nemáte, my vám pomoct nemůžeme, tak se dohodněte.“

To je ta „osa zla, která nás posouvá směrem k třetí světové válce?“

Lipavský by jako čtyřletý ministr zahraničí měl vědět, jak se věci skutečně mají a přestat strašit své přihlouplé ovečky. Velmoci nemají spojence, mají jen zájmy a platí to obecně pro všechny. A to, že tenhle omyl je v současnosti prý nejoblíbenějším politikem ODS, svědčí dost i o té straně.