Vzděláváním k systémové změně

Směs hlouposti, fanatismu a zbabělosti typická pro představitele pětikoalice přináší katastrofální výsledky ještě rychleji, než si kdo dokázal představit. Vývoj směruje k bodu, kdy ani statisíce hlasů zfalšovaných při korespondenční volbě nebudou stačit k udržení moci.

Ještě zbývá možnost uchýlit se k teroru. Petr Fiala by mohl najisto počítat s tím, že celý západ podpoří „zásah proti proruským silám na obranu demokracie“, a zbytku světa bude úplně ukradené, co se v malé středoevropské zemi děje. A ne, že by se nenašlo dost agresivních psychopatů, zakomplexovaných týpků a bezpáteřních udavačů. Jenže i oni potřebují vidět odhodlaného vůdce. A Petr Fiala rozhodně nepůsobí dojmem nového Stalina. Jak zjistili v CZ.NIC, když horlivě zablokovali protirežimní domény a pak zjistili, že je v tom premiér nechal.

Petr Fiala rozhodně nepůsobí dojmem nového Stalina. Jak zjistili v CZ.NIC, když horlivě zablokovali protirežimní domény a pak zjistili, že je v tom premiér nechal.

Je důležité si uvědomovat, že to není jen debakl konkrétní skupiny lidí, ale zhroucení celého myšlení a celého způsobu vládnutí. Ten stejný problém se projevuje přes migraci, zelený úděl, podporu anticivilizačních fanatiků (vlastně i jejich vypěstování)… až po zapletení země do zbytečné války. Kombinace slepé víry v globální volný trh a servility vůči nadnárodním byrokratickým strukturám.

Jenže kombinace neschopné vlády a lidového hněvu, to ještě nedává záruku, že dojde ke změně. A pokud snad ano, může to být změna čistě kosmetická. Proběhne nějaký neproduktivní výbuch násilí, na straně moci se vymění jeden či dva obličeje, a tím to skončí.

To je vlastně největší riziko blízké budoucnosti.  Že bude zachován systém vládnutí, který vytváří stále horší katastrofy. Hlavní politickou opozicí dnes je Babišovo ANO, které by se chovalo méně arogantně a snažilo by se trochu zmírnit nejhorší dopady na obyvatele, ale o systémové změně nemůže být řeči. SPD by byla ráznější, ale pořád to ještě není strana schopná převzít odpovědnost za vedení země. Mimo jiné proto, že nemá ty tisíce kádrů, bez kterých není prosazení změny myslitelné.

Proběhne nějaký neproduktivní výbuch násilí, na straně moci se vymění jeden či dva obličeje, a tím to skončí.

Politické projekty je možné dobudovat. Ale v pozadí se skrývá nepříjemnější problém. Chybí společenská vrstva, která má za změně zájem a která má zároveň schopnosti – v případě kolapsu současné elity – tuto změnu prosadit.

Asi před dvěma lety jsem napsal článek Patrioti na rozcestí mezi lidem a lůzou. Pokusil jsem se v něm ukázat, že elita, lid i lůza mohou být ti samí lidé. Hampl a jeho přátelé mohou jednat jako součást lidu nebo se mohou chovat jako lůza. Rozdíl není ve vznešenosti, nýbrž v tom, že lid je schopen si vynutit společenskou změnu, zatímco lůza toho schopna není. Tvrdím také, že jedním z klíčových rozdílů je vzdělání. O tom, že běžná husitská venkovanka byla vzdělanější než římský biskup, se píše ještě po staletích, přičemž uniká pozornosti, že husité měli vzdělanostní převahu nejen ve znalosti Bible, ale i v technických oborech. George Washington a další američtí statkáři měli přinejmenším stejně dobré vzdělání jako angličtí lordové. A na přelomu 19. a 20. století se v dělnických kroužcích četly spisy německých filosofů – obtížnější než co by dnes zvládla většina studentů filosofických fakult.

Hlavně, aby se nikdo nemusel učit něco příliš složitého. Ke změně prý stačí vyjít do ulice a dělat hodně rámusu. Ale sám tomu nevěřím.

Nicméně dnes ten důraz na vzdělání a vědu neoceňuje každý. Pár lidí se mnou kvůli tomu přestalo mluvit, přestal jsem být zván do několika médií a na Svobodném vysílači se dokonce mluvilo o hrozbě „hamplizace společnosti“ (hamplizací se myslí důraz na vědeckou metodu).

Samozřejmě nikomu nebráním přebírat bulvární styl, šířit jednoduché konspiračky a tvrdit lidem, že celá matematika, fyzika, biologie a medicína je podvod. Hlavně, aby se nikdo nemusel učit něco příliš složitého. Ke změně prý stačí vyjít do ulice a dělat hodně rámusu. Ale sám tomu nevěřím.

Ta změna v osobním životě mi paradoxně dala možnost věnovat se jiným věcem, a jsou tu první výsledky. Minulý týden proběhla pětidenní škola základů společenských věd. Přednášeli tam lidé jako profesor Keller, profesor Budil, docent Konvička, pár mladých doktorů a samozřejmě moje maličkost. Pět dnů intenzivních přednášek, kde nepadlo jméno žádnou současného politika a jen velmi stručné zmínky o současných politických sporech. Místo toho dostali studenti základ, aby mohli k politickým otázkám přistupovat racionálně a používat vědeckou metodu (teď je móda jí říkat kritické myšlení). Něco z dějepisu, maličko statistiky, hodně z psychologie a sociologie apod. Přednášející nehodnotili Green Deal, ale vyložili posluchačům nejdůležitější fyzikální a technické principy kolem energetiky. Nehodnotili jsme současné politické programy, ale ukazovali, co se stane, když se zalesnění přežene a když z krajiny vymizí masy velkých býložravců. Absolventi si dokážou představit, co by se stalo, kdyby se oteplilo o další dva stupně a jestli by ovlivnilo lidské životy. Neprobírali jsme otázky politiky vůči Číně, ale informovali o čínských dějinách, životním stylu a pohledu na svět. A takhle to bylo ve všem.

Učit se! Učit se! Učit se! To nemusí být jenom komentář ke Stalinovu vysvědčení, ale cesta ke skutečné změně.

Nejde totiž o dnešní spory, ale také o zítřejší spory a ještě víc o schopnosti hledat řešení. A také o spojování lidí z různých vrstev a různých politických bublin.

Během pár měsíců by takové kurzy měly být k dispozici i široké veřejnosti. Respektive těm, kdo jsou schopni věnovat energii a pozornost poměrně usilovnému studiu. Věřím, že pro mnoho z nich bude pár dnů školení povzbuzením ke čtení těžkých knih, samostudiu a případně dalším školám a kurzům. Financovat se aktivita bude ze školného, ale případným sponzorům se samozřejmě nebráníme.

Učit se! Učit se! Učit se! To nemusí být jenom komentář ke Stalinovu vysvědčení, ale cesta ke skutečné změně. K takové, že bude obnovena nezávislá země, která svým obyvatelům nabídne dobrou životní perspektivu.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.