Žluťácká demonstrace na Manhattanu

Pamatujete se z dějepisu, co byly žluťácké odbory? Šlo o tom, že majitel podniku založil odborovou organizaci, jmenoval vůdce a fakticky odbory řídil. Do těchto vlastních odborů přihlásil všechny své zaměstnance. Celé to nemělo jiný účel než zabránit vzniku skutečné odborové organizace. A většinou to dobře fungovalo.

Na konci roku 2011 tu znovu po mnoha letech máme takovou žluťáckou akci. Tentokrát se má údajně jednat o protest proti chamtivosti bank. Ale nenechme se mýlit. Kdyby se jednalo o skutečné hnutí za změnu a kdyby v něm byli významněji zastoupeni i lidé mimo vládnoucí elitu, jistě by se platilo následující:

• Všechna velká média by shodně psala, že se jedná o nebezpečné fašistické, populistické, primitivní, fundamentalistické a jinak nepřijatelné hnutí.

• Jakýkoliv náznak násilí (například pokus blokovat něčí budovu) by vyvolal rychlou a tvrdou reakci, doprovázenou potleskem médií.

• Hnutí by nepodporovalo právě toho amerického prezidenta, který bankám a korporacím rozdal víc peněz než všichni jeho předchůdci v historii. A který prosadil zákon, jež činnost velkých bank reguluje, ale zároveň jim umožňuje pevně počítat s další státní podporou v případě budoucích problémů.

• Mezi požadavky protestujících by nebyly přehnané ekologické normy, které decimují malé podniky a na kterých vydělávají jen velké právnické a poradenské firmy.

• Členové protestního hnutí by nemohli požadovat, aby za ně vláda zaplatila zbytek školného na elitní univerzitě. Synové dělníků a instalatérů na takových školách nestudují.

• Nebylo by mezi nimi tolik milionářů. V posledních týdnech to skoro vypadá, že pokud máte vilu v Hollywoodu a jachtu v Martha’s Vineyard, nemůžete se neukázat v protibankovní demonstraci. Skutečného hnutí za změnu by se tito lidé štítili a báli.

• Demonstranti by nemohli protestovat permanentně, protože by museli nějak řešit obživu. Proti bankovní zvůli dnes zjevně protestují lidé, kteří jsou na tom majetkově tak, že do práce chodit nemusí.

• Požadovali by docela konkrétní opatření. Lidé, kterým jde o změnu, zpravidla vědí, co chtějí.

 … a nefinancoval by to George Soros, který je vyloženě symbolem současného stavu – finanční spekulant, který nikdy v životě nic nevynalezl, nevyrobil, neprodal žádné zboží, nikomu nepomohl, a přesto je jedním z nejbohatších lidí na světě.

Skutečný protest: Tea Party

Češi by si tyto demonstrace mohli srovnat s tím, co se odehrálo v našich městech v listopadu 1989. Neznali jsme tehdy ekonomické teorie, ale byli jsme schopni rozumět tomu, které zákony chceme zrušit a které naopak zavést. Úzkostlivě jsme se vyhýbali násilí a jen málokdo z nás byl synem stranického funkcionáře. A – to je důležité rozpoznávací znamení – demonstrovat se chodilo až po práci.

Pokud máte vilu v Hollywoodu a jachtu v Martha’s Vineyard, nemůžete chybět v protibankovní demonstraci. 

Takové protestní hnutí existuje i ve Spojených státech. Ale kdo jej chce vidět, musí jít mimo velká finanční centra. Skládá se z lidí z nižších tříd a říká si hnutí Tea Party. Má zcela konkrétní požadavky – zastavit státní zadlužování a odbourat ty regulace, které ztěžují život podnikatelů a normálních podniků. Velká média toto hnutí dlouho ignorovala a poté začala přinášet zprávičky o nebezpečných tržních fundamentalistech a rasistech.

Nová megashow Baracka Obamy

Kam až může zaujatost vést, ukazuje příklad Hermana Caina. Černocha, který vyrostl v nuzných poměrech, neměl šanci studovat dobrou školu, ale přesto se vypracoval a stal se velmi úspěšným manažerem. Nyní ho Tea Party podporují jako kandidáta na prezidenta. A reakce velkého tisku? Tržní fundamentalisté tím jen dokázali svůj rasismus. Kdyby totiž nebyli rasisty, neměli by potřebu svůj rasismus skrývat a nemohli by podporovat černocha.

Okupační protest proti bankám není nic jiného než pokus zastavit skutečnou revoltu. Nebo – chcete-li – zahájení kampaně Baracka Obamy za znovuzvolení. Jak před pár dny doporučil analytik American Entreprise Institut Michael Barone, nedejte na to, co kdo říká, ale sledujte peníze. Prezident Obama nejen, že bankéřům rozdal nevídané peníze, ale také od nich nevídané sumy dostal. Nejdražší předvolební kampaň v amerických dějinách, jakou vedl v roce 2008, tak nejspíš byla jen slabou předehrou megashow, kterou Obamův tým připravuje pro rok 2012 (viz například zde).

 

Původně publikováno 26. 10. 2011 na www.FinMag.cz. Převzal též server euro.e15.cz.