Druhý pohled z 27.2.: Letět na Mars je normální

Václavu Klausovi staršímu je přes 80 let, ale pořád je o třídu bystřejší než drtivá většina lidí o jednu či dvě generace mladší. V rámci liberálně-konzervativní pravice nemá myšlenkového konkurenta. Upozorňuji na jeho článek o létání na Mars, z něhož je znát, že prezident Klaus asi jako jediný tuší (byť poněkud intuitivně), že trumpovská revoluce je v první řadě revolucí proti světu Margarethy Thatcherové a že jde o mnohem hlubší změny než zastavení peněz magorům, kteří prosazují 76 pohlaví.

Perfektně vypichuje to, co „vždy považoval za hrozbu, ale co mezi těmi nejnebezpečnějšími západními ideologiemi nebývalo zmiňováno. Mám na mysli technokratismus, v Muskově moderní verzi informační technokratismus.“

Ale to je přece návrat k normálnímu světu! Už od průmyslové revoluce patří k životu západních lidí, že každá generace objevuje nové technologie, prožívá opojný pocit překračování hranic možného a těší se na budoucnost, kdy ty nové věci budou pořádně k dispozici. Kdy při pohledu na současné problémy – zdánlivě neřešitelné – vnímáme, že ve skutečnosti mají technologické řešení. To se může týkat drog, sporů o potraty nebo čehokoliv jiného.

To neznamená, že by si lidé neuvědomovali, že to nové může být obtížně zvladatelné a nebezpečné. I tahle linka patří k našemu myšlení už od časů Jula Verna. Ale optimismus jasně převažuje. Mimochodem, technologický optimismus je životně důležitý pro zvládání toho všeho. S nadšením studujeme technologie, rozumíme jim, studujeme slabá místa, stavíme proti nim jiné technologie (které zase budou mít jiná rizika a tak pořád dokola). Nářek nad novotami nic neřeší.

Osmdesátá léta nebyla jen dobou zániku poválečného modelu průmyslového státu, ale také dobou, kdy byl tenhle technologický optimismus odsunut na okraj. Zdrojem pokroku a blahobytu je přece obchod a zvyšování výnosů z kapitálu. Inženýři a vynálezci jen působí problémy a ještě jsou nebezpeční. Hlavní ideolog thatcherismu F. A. Hayek psal celé knihy o nebezpečnosti vědy a nebezpečnosti inženýrského myšlení.

Tahle linka nabývala na síle a má tisíce projevů – od útoků proti jaderné energetice po útoky proti očkování. Před 50 lety nemyslitelné, v roce 2020 mainstream.

Ale teď je to staré myšlení zase zpátky! Poletíme na Mars! Jako bychom se v něčem vraceli do Gagarinových časů.

Znovu Václav Klaus: „Je to – pro mne – něco jako výsadek z jiné planety. My tady bojujeme, po staru, evropsky, o svobodu a demokracii, odmítáme ideologie, které svobodu a demokracii ničí, jako je progresivismus, wokeismus, multikulturalismus, genderismus, environmentalismus nebo globalismus, ale tudy Muskova cesta na Mars nevede. On koná.“

Přesně tak! Elon Musk nebojuje proti genderismu. Elon Musk likviduje kořeny, ze kterých genderismus vyrůstá.

Není vlastně podstatné, jestli dobýváme zrovna Mars. Jde o to, že naše mozky a naše vztahy potřebují velkolepé cíle. Jinak degenerují  a obrací se proti vlastní společnosti. Výsledkem pak jsou ty genderismy. Já osobně pokládám za zajímavější než Mars pronikání do nejmenších detailů lidského mozku – to je cesta k porozumění sami sobě,  svým pocitům, svému jednání. A cesta ke schopnosti lépe zvládat sami sebe.  Ale to je vedlejší.

V rámci západní civilizace platí, že hnát se kupředu je život. Zastavit se je smrt. Tohle platí bez ohledu na naše politické přesvědčení a bez ohledu na to, jestli nám to je sympatické nebo není.