Druhý pohled z 10.3.: O penězích a dětech

Častý liberální či neokonzervativní argument říká, že rození dětí je otázka zvyků, morálky a životního stylu. Peníze v tom prý hrají jen okrajovou roli, takže rozdávání peněz nepřiměje lidi plodit děti. Leda snad příslušníky některých etnických menšin.

Že nepřiměje? Cituji z obsáhlejší analýzy Davida Golmana na Asia Times:

„Země s vyšší porodností – Francie, Skandinávie a Maďarsko – vydávají na podporu mladých rodin  přibližně 3 % HDP, zatímco země s nízkou porodností – Itálie, Jižní Korea, Japonsko a Španělsko – vydávají přibližně 1,5 % HDP. Výjimkou je tradičně katolické Polsko, kde fungují masivní státní programy podpory rodičovství, a přesto je porodnost tragicky nízká. A to i ve srovnání se sousedními zeměmi.“

Ta studie je zajímavá i tím, že označuje maďarský systém podpory rodičovství za nejúspěšnější na světě.

Správná odpověď tedy zní, rozdávání peněz hraje naprosto zásadní roli, nicméně projevují se i jiné faktory.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že státní štědrost posouvá porodnost mezi různými skupinami. Stotisícová podpora znamená pro někoho obrovské peníze (a tudíž silnou motivaci) a pro někoho jiného je ta stejná částka bezvýznamná.

Úplně nejlepší by tedy bylo rodičovské podpory odstupňovat. Třeba tak, že by existovala tabulka, kam by si člověk zadal věk, vzdělání, IQ, zdravotní stav a další parametry a hned by viděl, kolik bude činit podpora v jeho případě. Vzorce by se mohly každý rok aktualizovat, podle poslední porodnosti v různých skupinách.