Druhý pohled z 31.3.: O produktivních službách

Nevím, jestli jste už narazili na koncepci „produktivních služeb“ docenta Valenčíka. Dle mého soudu přináší optimální řešení problému, který je v tuto chvíli vzdálenější, ale dříve či později na něj narazíme. V nejbližších letech budeme potřebovat obnovit průmysl a tam musí být nasměrována většina úsilí. Ale pak narazíme na to, že průmysl nevytvoří dostatek pracovních míst pro všechno obyvatelstvo a navíc může hrát roli robotizace (i když skutečný dopad na počty pracovníků dnes nedokážeme odhadnout).

Většina západních zemí to už řešila před generací a jako řešení se prosadila kombinace financí, obchodu a průmyslu volného času. Způsobilo to hospodářskou a společenskou katastrofu. Dříve či později tím bude muset většina západních zemí projít podruhé a zvládnout to lépe. I když to možná před nimi čeká Čínu.

Určitou úlevu může přinést drobná výroba bez robotizace tak, že vedle průmyslového sektoru by existoval sektor řemesel a vedle masové výroby potravin by existoval sektor malých farem. Jeho udržení bude nejspíš potřebovat permanentní státní podporu. S tím ve své koncepci změny systému počítá Petr Blahýnka.

A pak je tu zmíněný docent Valenčík. Z jeho složitějšího výkladu vypíchnu dva parametry.

Produktivní služby „mění volný čas v rozvoj schopností.“ Volný čas můžete trávit čučením do mobilu, ale můžete se taky učit, pracovat na své psychické odolnosti, sportovat, rozvíjet kreativní myšlení… s tím souvisí spousta služeb typu vzdělávání a podpory, a samozřejmě také zdravotnictví a lázeňství. Na konci toho je lepší a efektivnější výroba.

Tím se dostáváme k druhé části definice, a sice že produktivní služby „bezprostředně vyúsťují do výroby“. Vlastně je to podobné, jako když práce maséra vede k lepšímu výkonu sportovce. Nebo jako když celý tým trenérů, masérů a psychologů pečuje o sportovní hvězdu. Tak nebo onak se to musí vázat na reálnou produkci. Aby se neopakovala děsivá perverznost současného systému, kdy finanční služby mohou být úspěšné a ziskové, i když skutečná výroba klesá.

Já bych doplnil ještě třetí věc. Propojení osobní a propojení místem. Psycholog, který má kancelář ve fabrice, nebo i psycholog, který střídá fabriku a teoretické pracoviště, je na tom úplně jinak než izolovaný akademik. Každodenní život poskytovatelů služeb (včetně těch vědců) se musí vázat na výrobu

Rozvíjet takovou koncepci je neskonale užitečnější než  hloupé (a dle mého soudu velice nebezpečné) snění o nepodmíněném základním příjmu a o společnosti, kde se většina zahálí, protože pro ně není práce.