Druhý pohled z 14.4.: Gaza v mlze

Kolikrát jsem už jsme slyšeli, že většina obětí trestné výpravy do Gazy jsou ženy a děti? Kolik demonstrací z toho vycházelo? Kolik tun emocí se rozlilo? Takový detail, že „ministerstvo zdravotnictví“ je ve skutečnosti jen odbor  Hamásu, to se neřešilo.

A hle, Hamás v tichosti aktualizoval údaje. Tři čtvrtiny obětí jsou muži ve vojenském věku. Připomínám, že v tamních poměrech neexistuje něco jako rozdělení voják – civilista. Když vyhráváme a jde se drancovat, jsou všichni vojáci. Když narazíme na silnějšího nepřítele, jsou všichni civilisté. V Evropě v 8. století se mezi muži taky nerozlišovalo na vojáky a nevojáky.

Odhalení té lži už ale nevrátí zpátky emoce. Lidé si udělali nějaký názor a ten už nezmění. Tisíce článků, které naplnily internet, už nebudou opraveny. Jen pár hnidopichů bude připomínat, že to celé byla od začátku lež. Bezvýznamné.

A možná i historici jednou založí své spisy spíš na těch novinových článcích než na skutečných datech.

Navíc pořád nevíme, na čem jsme. Vůbec není jisté, že ty nové údaje jsou pravdivé.

A co je v Gaze nového? Vlastně nic. Hamás jako vojenská organizace přestal existovat.  Kanceláře Hamásu v jiných zemích nadále fungují. Gaza zůstává šíleným místem vytvářejícím další a další válečnické družiny. Mimo jiné proto, že přesně k tomu jsou tamní lidé od dětství vychováváni. Ani k práci ani k obchodu ani k rodinnému životu, ale k zabíjení.

Izraelci a Američani hledají pro Gazu nového majitele. Zatím marně.