Druhý pohled z 5.5.: Léky, korporace a logika

Jedním z omezení povrchního rychlého myšlení je, že nedokáže uvažovat různé vlivy zároveň. Buď ten diskutovaný vliv něco úplně určuje nebo nehraje roli. Nic mezi.

Třeba léky. Ano, farmaceutické korporace prodávají léky a snaží se jich prodat co nejvíc. Ano, a snaží se prosadit takovou léčbu, aby byla co nejdražší. Ano, a korporace s obrovskou finanční silou mají značné možnosti, včetně ovlivnění lékařů. Jenže zároveň působí i jiné faktory. Třeba rozpočtová omezení zdravotních pojišťoven. V českých zemích jsou lékaři už několik let pod tlakem, aby předepisovali stále méně léků (rozpočtový limit na léky stoupá pomaleji než jejich cena), a když nevyhoví, jsou tvrdě finančně postihováni. Při dopočítávání loňského roku to vypadala na zničující pokuty, které nakonec zdravotní pojišťovny částečně odpustily, ale i tak je to pro lékaře obtížná situace.

A vedle toho hrají roli další vlivy. Třeba to, že každý (nebo téměř každý) lékař se snaží svému pacientovi prospět. Nebo to, že různí lékaři mají různé předsudky (mají nebo nemají rádi různé typy léčby a preparáty). A konec konců, i manažeři farmaceutických korporací raději vydělají na tom, že někomu pomohou než na tom, že mu zničí zdraví – pokud mají na výběr. Roli samozřejmě hrají i další okolnosti.

Zkrátka, z finančního zájmu korporací ještě nemůžeme usuzovat, že bereme příliš mnoho léků. Nicméně naopak ta logika funguje. Kdybychom chtěli léky omezit, pomohlo by  omezit marketingové aktivity korporací.