Druhý pohled z 31.5.: Umění pozorovat

„Chceme-li pochopit, jak funguje nějaký politicko-ekonomický režim, nemá smysl ztrácet čas, co je zapsáno v ústavách a zákonech nebo o čem mluví státníci. Důležité je pozorovat, jak takový režim funguje a snažit se formulovat, podle jakých pravidel funguje. V tom je práce dobrých politologů velmi podobná práci přírodovědců,“ napsal jsem před pár dny.

Zní to jednoduše, ale tak úplně jednoduché to není. Máme totiž tendenci přeceňovat osobní zkušenost. Máme tendenci ignorovat to, co nepotvrzuje naše názory. Máme tendenci vkládat do reality kolem nás své představy a vyhledávat přednostně to, co ty představy potvrzuje. Takže i když uprostřed něčeho žijeme, můžeme velmi snadno propadnout omylu. A samozřejmě jsme kolektivní bytosti. Když lidé, kteří jsou pro nás důležití, vidí něco výrazně jinak, náš mozek se jim přizpůsobuje, aniž si to uvědomujeme.

Chce to tedy speciální postupy pro pozorování a vytváření znalostí. Dvě zdařilé knihy o tom napsal Petr Drulák, ale úplně nejlepší knihou na trhu je dílko profesora Dismana Jak se vyrábí sociologický znalost. Navzdory názvu to není jen o sociologii, ale pojednává šířeji o pozorování společenské reality.

A dovoluji si upozornit také na svůj kurz Analýzy a prognózování společenských jevů, který na Jungmannově národní akademii učím společně s docentem Valenčíkem. Zdůrazňuji v něm, že pokud narazíme na složitější záležitost, musíme se vzdát pocitu „je to přece jasné, vždyť to vidím.“, ale formulovat teorii (která splňuje určité parametry) a potom tu teorii testovat (pomocí metod splňujících určité parametry).