Druhý pohled z 19.6.: Březinova daňová zásada

Jaká je správná výše daní? Každý, s kým mluvíte, vám řekne, že on platí příliš vysoké daně. A většina z nás má zároveň pocit, že někteří jiní platí málo. A že stát chce příliš. Což je pochopitelné vzhledem existenci rozkrádaček a rozmařilosti, které jsou opravdu hodně pohoršující.

Užitečné pravidlo navrhl betonový král Tomáš Březina v jednom ze svých podcastů. Daně mají být tak vysoké (respektive tak nízké), aby nám zůstalo na jídlo, bydlení, oblečení, benzín, školní potřeby pro děti a případně ještě dovolenou.

Pokládám to za skvělý přístup, protože to ruší nekonečné úvahy o jakési spravedlivé výši daní, které nemohou mít řešení. Taky to naprosto přirozeně vede k progresivnímu zdanění. A taky tím končí zbytečné spory o to, jak celkovou daň rozdělit mezi daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, daň z nemovitosti, daň z vlastnictví telefonu, daň z kouření, dědickou daň atd.

• Jestli nám zbyde tolik, kolik potřebujeme
• Jestli za ty odevzdané peníze budou dost kvalitní služby.

Což zase vede k celkové výkonnosti ekonomiky. Když se toho bude vyrábět hodně nebo když nám budou cizinci platit hodně peněz, pak bude rozdělování bezbolestné. Když se bude vyrábět málo nebo si z nás cizinci udělají krmelec, pak bude každá koruna bolet.