Druhý pohled z 27.8.: Vznešenost jako zbraň

Pokud v rámci těchto úvah používám výraz „vznešenost“, tak většinou v posměšném či jinak negativním významu. Před pár dny jsem ale narazil na zajímavé poznámky u Curtise Yarvina.

Občas se tu zabýváme mocí, která vzniká v nepolitické sféře a ovlivňuje politiku. Může to být třeba moc ekonomická v širším smyslu toho slova (umíme vytvářet něco, co ostatní potřebují a co nám vůči nim dává silné postavení). Nebo může být zdrojem moci vztahová síť. Systém vztahů, který funguje tak hladce, že kdokoliv je vyhozen z práce kvůli politické angažovanosti, do pár dnů má něco jiného. Nebo kdokoliv je vyhozen z bytu, do pár dnů má opět kde bydlet. Ti, kdo dokázali něco takového vybudovat a udržet při životě, ti mají slušnou šanci prosadit svou vůli.

Curtis Yarvin ale upozorňuje ještě na další druh moci. Vytváříte myšlenkový svět, který je přitažlivý pro část elity. Jakmile si jej osvojí část elity, začnou jej přebírat nižší třídy. Společnost totiž funguje tak, že představy a ideály putují shora dolů, nikoliv naopak. Dokonce i ti, kdo mocenskou elitu nenávidí, přebírají její móresy.

Podstatné je, že najednou je tu obraz světa srovnatelně legitimní jako ten oficiální (protože je taky pěstován v prostředí elity) a který jej narušuje. Není to obraz dezolátský, ten by byl rychle odmítnut. Je to obraz nový. Myslím, že sám Yarvin tak vidí své „neoreakcionářství“. Je naprosto neslučitelné s liberálním mainstreamem, ale není v tom ani rasismus, ani konspirační teorie, ani starý socialismus.

Kdyby ty stejné myšlenky někdo nabídl přímo těm dole (nebo je dokonce přizpůsoboval plebejskému vkusu), vznikne cosi zamazaného nevábného, co bude vyvolávat odpor i mezi rozumnými příslušníky vyšší třídy. Podobně nevábné myšlenky vznikají podle Yarvina i všude tam, kde se autoři přizpůsobují vkusu publika. Financování „vznešeného“ je úlohou králů a velmožů, nikoliv zákazníků, domnívá se Yarvin.

A skutečně. Historicky taková úloha králů a velmožů byla. Mnozí z nich byli dostatečně vzdělaní, aby pochopili zajímavé myšlenky (i když s nimi třeba úplně nesouhlasili) a dokázali jejich produkci financovat natolik, aby nebyla závislá na publiku. Bez toho by nevzniklo osvícenství a bez toho by nevznikl moderní svět.

Člověka logicky napadá, že dnešní liberální elity jsou ideálním prostředím, kde by mohlo něco úplně nového vznikat. Ale nevzniká. To prostředí je dokonale uniformní. Ani náznak něčeho nového. Ani náznak něčeho zajímavého.

Psaní pro normální příslušníky nižších tříd a napomáhání tomu, aby si uvědomovali svoje zájmy (což vůbec není snadné) musí existovat vedle toho. Ale rozkládání vyšších tříd vytvářením nové vznešenosti je jedním z nástrojů systémové změny.