Druhý pohled z 30.5.: Kdo je tady utopista?

„Naivní mládež uvěřila slibům ekonomických utopistů a chce zestátnit veřejné monopoly (dopravu, energie, vodu), zavést milionářské daně a ‚základní‘ bezpracný příjem,“ napsal před pár dny Alexandr Tomský o situaci ve Velké Británii. Ale nejde o pana Tomského. Ten jen elegantně popsal přesvědčení celé velké sociální skupiny.

Tak to vezměme pěkně popořádku.

V thatcherovsko-klausovských letech řada lidí (včetně mě) uvěřila, že když se stát zřekne veřejných monopolů (železnice, energetiky, vody apod.) a prodá je korporacím, přinese to levnější produkty a zlepšení služeb. Jediným výsledkem bylo naprosto šílené zdražení, přičemž služby se nezlepšily. Kdo je utopista? Ten, kdo dál čeká na přínosy, které nepřišly ani po třiceti letech, nebo ten, kdo se to snaží napravit?

V thatcherovsko-klausovských letech řada lidí (včetně mě) uvěřila, že radikální snížení daní z manažerských bonusů přinese zvýšení životní úrovně a rozkvět země. Ve skutečnosti to přineslo nárůst neuvěřitelně nezodpovědného manažerského riskování, rušení fabrik, pokles životní úrovně a úpadek vzdělanosti. Kdo je utopista? Ten, kdo dál čeká na přínosy, které nepřišly ani po třiceti letech, nebo ten, kdo se snaží vrátit daně tam, kde byly?

V thatcherovsko-klausovských letech řada lidí (včetně mě) uvěřila, že drastické osekávání sociálních výdajů přinese zvýšení národního bohatství, rychlejší hospodářský růst a lepší státní hospodaření. Ve skutečnosti to přineslo chudnutí, stagnaci a růst státního dluhu. Kdo je utopista? Ten, kdo dál čeká na přínosy, které nepřišly ani po třiceti letech, nebo ten, kdo se snaží obnovit sociální stát?

Nicméně je pravda, že nepodmíněný základní příjem je pitomost. A pan Tomský má ve zmíněném článku pravdu i v řadě dalších bodů.

To ale nic nemění na tom, že utopie volného trhu v tuto chvíli působí neskonale větší škody než jakákoli socialistická utopie.