Druhý pohled z 15.9.: Otazníky kolem tradiční rodiny

Zase někde čtu, že nějaká další organizace se snaží prosadit státní program na podporu tradiční rodiny. Jsem s nimi zcela ve shodě, že je to skvělá instituce. Jeden z nejlepších vynálezů v dějinách lidstva.

Jenže budou fungovat státní programy? Nevíme. Tradiční rodina nevznikla v důsledku státních programů na vytvoření tradiční rodiny. Vznikla tak nějak sama od sebe. A můžeme jen spekulovat, co k tomu přispělo. Nové technologie? Stěhování do měst? Prudký růst životní úrovně? Rozpad církevního monopolu? Je možné tu konstelaci zopakovat? Přineslo by to stejné výsledky? Odpovědi jsou samé „nevíme“.

A víme vůbec, co je tradiční rodina a co už ne? Co třeba dlouhodobě stabilní nesezdané soužití s dětmi? A co manželství, které se po dvaceti letech rozpadne?

Víme, že maďarský program na podporu porodnosti přinesl větší nárůst sňatků než porodů. Na druhé straně víme o sociálních programech, které způsobily téměř okamžitý kolaps rodinného života. Ale z toho nevyplývá, že opačné programy přinesou jeho regeneraci.

Zkrátka, je dobré postupovat uvážlivě, naslouchat i hlasům z druhé strany a chce to vysokou ochotu přiznat chybu. Rozhodně to taky chce zahodit představy, že existují jen dvě možnosti a že stojíme před jakousi volbou mezi dobrem (tradiční rodina roku 1954) a zlem (LGBTx). To je dobré pro volební kampaň, ale je to nepoužitelné pro skutečný život.

A neškodit třeba tím, že páry budou od státu dostávat peníze za to, že se nevezmou.