Druhý pohled z 29.10.: O pravdivosti protikladů

„Existují dva typy pravd. Pravdy povrchní, jejichž protikladné tvrzení je nepravdivé, a pak pravdy hluboké, u nichž i jejich protiklad je stejně pravdivý.“ Tak zní druhá hříčka (nebo moudrost), kterou mi poslal jeden čtenář k rozebrání.

Především jde o to, že náš mozek má tendenci domnívat se, že jednoznačná a jasná tvrzení musí nutně být jaksi nezajímavá, zatímco tvrzení nejasná a rozporná otevírají cestu k čemusi hlubokému a mystickému.

Že to tak není, to zjistíme ve chvíli, kdy z té znalosti máme odvodit nějaké jednání. Pokud je pravdivé nějaké tvrzení i jeho opak, co z toho vyplývá? Máme jít doleva nebo doprava? Stačí tohle opatření nebo potřebujeme něco mnohem robustnějšího? Ty hluboké pravdy jsou užitečné vlastně jen tam, kde – zahaleni v opiovém kouři – přemýšlíme o smyslu vesmíru.

Za „stejnou pravdivostí obou protikladů“ se mohou skrývat dvě situace:

• Naše vyjádření jsou zoufale nepřesná.
• V popisované situaci se projevuje mnoho sil, které působí navzájem proti sobě.

Nejlepším lékem na „hloubku“ je tedy dát té věci dost času, pořádně ji rozebrat a zpřesnit formulace.