Druhý pohled z 16.11.: Kolářova lekce ze strategie

Pokud vím, v České republice nikdo z vůdců vlasteneckého tábora ani nikdo z jejich tábora nečte Curtise Yarvina. Zato ho občas cituje faktická hlava státu Petr Kolář. A teď všem dává lekci z mocenské strategie. Samozřejmě nejde o samotné čtení Curtise Yarvina, ale o celkový přístup – kdo tráví čas čtením složitých knih a přemýšlením o těch možnostech, které ostatní nenapadnou.

Pokud chcete změnit mocenské poměry, tak se to nedělá tak, že organizujete konference o změně režimu nebo tábory s názvem kontrarevoluce. Ty jsou dobré leda tak pro vystrašení veřejnosti, která netuší, o co jde. Mocenské poměry se mění tak, že si to prostě prosadíte.

Prezident Pavel právě vytvořil ústavní právo prezidenta odmítnout jmenování vlády, pokud nesouhlasí s jejím programem. Protistrana teď může povykovat, že prezident nerespektuje ústavu. No a co! Kdyby došlo ke sporu, kdo má obsazený ústavní soud svými lidmi? A i kdyby náhodou ústavní soud rozhodl proti prezidentovi, změnilo by se tím něco?

Má Andrej Babiš půl milionu oddaných a dobře organizovaných lidí schopných zahájit blokádu vládních budov? Má uvnitř bezpečnostních sil takový vliv, že by se klíčoví důstojníci přidali na stranu protestujících? Je schopen přimět banky, aby zablokovaly finanční systém?

Že žádnou takovou možnost nemá? No tak to se může sejít se koaličními partnery a recitovat příslušné ústavní paragrafy za zvuku bubnů. Schválně, jestli to zabere.

Můj odhad je, že nakonec dojde na nějaký kompromis, který Babišovi umožní formálně sestavit vládu, ale zabrání mu v reálném převzetí moci (nebo mu ho aspoň hodně ztíží). A studená občanská válka může pokračovat dalšími bitvami.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.