Druhý pohled z 18.11.: Když je elita zároveň většinou

Zajímavý postřeh Lionela Page. Je analyticky nesprávné rozdělovat státy na demokratické a diktatury. Mnohem výstižnější je popisovat politickou realitu jako plynulou řadu od hodně demokratických přes méně demokratické a ještě méně demokratické až po zcela nedemokratické. Podle toho, jak velká je koalice, která drží reálnou moc. Jestli je to jedno procento obyvatel (což by mohl být případ Severní Koreje) přes přibližně 10% (jako v České republice) až po 70% (což by mohlo být v Maďarsku).

Volby, ústavní záruky atd.  – to všechno jsou v zásadě bezvýznamné technikálie. Jde pouze o velikost vládnoucí skupiny.

Zajímavé, že Page vyslovil tenhle geniální postřeh v článku, kde zcela vážně pracuje s tezí, že „svobodné“ je to, co je financováno a řízeno z Ameriky, zatímco „nesvobodné“ je prý to, co dělají sami místní lidé. K tomu rozvíjí fantazie o tom, že v  zemích, kde vládnou liberálové, jsou prý naprosto svobodné poměry, lidé mohou psát na sociální sítě, co chtějí, nikdo není šikanován, neexistuje žádný boj proti dezinformacím atd. To všechno se děje výhradně v diktaturách jako Rusko a Maďarsko.