Jak trvalé je vymytí mozků?

Pokud někdo zásadním způsobem ovlivní mladou generaci (např. prostřednictvím školy, médií a sociálních sítí), předurčí tím podobu národního života na 50 a více let? To je otázka, kterou si musí klást každý, kdo vidí řádění neziskovek, některých zfanatizovaných mladých učitelů a dalších nátlakových skupin.

A je to otázka, ze které vyplývají i další důsledky. Student matfyzu, na jehož podněty tu často reaguji, položil stejnou otázku v souvislosti s prodlužováním lidského života. Dle mého soudu oprávněně. Po biologických objevech posledních dvou let se zdá být realistické, že někteří dnes narození by se mohli dožívat 200 let či více. I když v Evropě je pravděpodobnější scénář, že místo průlomových biologických objevů budeme řešit recitování koránu či správnou velikost kamenů pro popravy nemravných žen.

Jak to tedy je? Hrají názory a postoje získané v mládí tak zásadní roli po celý život? Některé studie ukazují, že tomu tak skutečně je. Pouze jedna čtvrtina populace změní během středního a vyššího věku politické či mravní názory (z pravidla přejdou z liberálních pozic na konzervativní). Jenže tam jsou minimálně dvě ALE.

Za prvé. Ty studie se týkají lidí, kteří už jsou staří. Pochopitelně, jinak by nebylo možné zjišťovat, jestli za celý život nezměnili názory. Z toho nijak nevyplývá, že tomu bude stejně i v generaci narozené třeba kolem roku 1970.

S postupujícím věkem sice klesá schopnost lidského mozku se měnit, ale neklesá zásadním způsobem.

Za druhé. Drtivá většina těch prací vznikla v USA, tedy v dlouhodobě stabilním politickém a názorovém prostředí. Dokonce i když se objeví mladí radikálové, starší generaci se vždy podaří udržet svůj svět (ve kterém třeba na ty mladé radikály společně nadávají). Jinak  je tomu v zemích, kde velká část mladé generace oddaně milovala soudruhy Gottwalda a Stalina a o 10 let později už to ně byli zločinci. Jak snadné jsou ty názorové veletoče! Což není jen otázka kariérismu. Stačí připomenout dnešní padesátníky, kteří kdysi horovali pro klausovský volný trh bez přívlastků a dnes většina z nich odpovídá v anketách, že se jim za Husáka žilo lépe než dnes.

Nicméně jsou i další důvody, proč přistupovat k představě celoživotně jednotných názorů velmi opatrně.

Třeba to, že s postupujícím věkem sice klesá schopnost lidského mozku se měnit, ale neklesá zásadním způsobem. Mění se spíš to, že od určitého věku neprobíhají změny prudce a náhle, ale bývají rozloženy do několika let. Setrvání na stejných názorech a postojích tedy není dáno tím, že lidé nebyli změny schopni. Mnohem spíš je dáno tím, čemu se experimentální psychologové pořádně věnují až v posledních letech  – tím, co je ještě máme před sebou!

Mohu-li předpokládat, že mám před sebou posledních pět let života, nechce se mi už nic měnit. Měnit názory a postoje je namáhavé. Budu to muset všem vysvětlovat. Možná přijdu o nějaké přátele. Naučené fráze už neplatí. Mnohaletá investice přijde vniveč. Ale jestli mám perspektivu ještě třiceti let aktivního života, pak je to s životními změnami úplně jinak.

Což je pohled, který potvrzují dílčí empirické studie. Se zvyšující se nadějí dožití ve slušné kondici se prodlužuje i doba připravenosti na názorové změny.

…pokud se výrazně změní společenská atmosféra, vyblednou i názory a hodnoty přijaté v mládí.

Což z druhé strany doplňuje učebnicová fráze, že výchova (socializace) končí smrtí. Tedy trvá po celý život. To se netýká jenom přizpůsobování změnám, ale také toho, že jsme interaktivní bytosti. Neustále potřebujeme kolem sebe lidi, kteří nás ujišťují o našich pohledech, názorech a představách. To, co nám bylo kdysi vštípeno, musí být neustále potvrzováno. Jinak to postupně vybledne. Z čehož logicky vyplývá, že pokud se výrazně změní společenská atmosféra, vyblednou i názory a hodnoty přijaté v mládí.

Zkrátka, současný stav školství je skandální, nicméně důsledky nemusí být zdaleka tak fatální, jak to působí při pohledu na mozky vymývané při politických školeních v Paláci kultury a jinde.  A delší život nemusí znamenat pomalejší společenské změny. Je ale představitelé, že v událostech oddělených desítkami let budou vystupovat stejní lidé.

Orientální přísloví „Chceš-li porazit svého nepřítele, zmocni se výchovy jeho dětí,“ platí pro některé situace a některé generace. Není to univerzální pravda.