Druhý pohled z 15.1.: Dokonale čisté panny a lidská hloupost

Často slýcháme, že využívání dětí je znakem totalitních režimů, ale není to úplně přesné. Ano, totalitní režimy často využívají děti v propagandě a zároveň jsou jejich přívržence uváděni v úžas, když děti adorují vůdce nebo opakují ideologické poučky. Pokud vás to zajímá hlouběji, doporučuji k pozorování propagandistu Radka Bartoníčka, který dokáže dokonale integrovat ty nejbizardnější rysy různých diktatur. Jeho rozhovory s dětmi jsou krystalicky čistou ukázkou žánru totalitní propagandy.

Přesto není pravda, že by využívání dětí bylo znakem totalitních režimů. Už od pradávna je tomu totiž tak, že v politickém jednání má zásadní místo čistá panna (typicky tak třináctiletá) nebo mládenec.

Využití tohoto pubertálního prvku totiž říká: Na schopnostech nezáleží. Nejde o to, jaký máte rozum. Nejde o vzdělání ani o analytické schopnosti. Věc strany dobra závisí výhradně na božském vnuknutí nebo přihlášení se k myšlence. Čím naivnější a hloupější ten člověk je, tím víc je jasné, že jeho poznání musí pocházet od božstva, protože ze své hlavy to mít nemůže.

Ono to říká něco jiného. Říká to: nezáleží na schopnostech. Nezáleží na rozumu, nezáleží na rozvaze. Buď božské vnuknutí (které je právě na tom nevinném mozečku nezáleží) nebo jednoduché primitivní přihlášení se k myšlence.

Ani ten věk není úplně náhodný. Jak totiž věděli naši předkové intuitivně, a nám s větší mírou jistoty říká experimentální psychologie, kolem dvanáctého roku života řada oblastí mysli degraduje a vzpamatovává se až někdy ve dvaceti. Úsudek čtrnáctiletého je zpravidla horší než desetiletého.

Nemusí se nutně jednat o totalitní hnutí, nicméně něčím se ty politické směry vyznačují. Puberťáky používají ta hnutí, ve kterých rozum nehraje žádnou roli. Hnutí založená na nadšení, zaslepení a fanatismu. Nebo prostě na hlouposti.